Zápisky (o) všem...

Vše nové...teda ne úplně, ale aspoň trochu

4. prosince 2007 v 18:30 | Nifredil
S novým dizajnem přišla nová nálada. Dneska jsem se totálně vykašlala na učení, i když zítra píšem. Ale fakt je mi to ukradený.
A zítra je Mikuláš! Jenže jsem na to úplně zapomněla, takže nevim nevim. Asi se ničeho má rodina nedočká. Ale nadílku mají dostávat stejně jenom děti, tak co se tady starám?
A včera byl skvělej den. Hrozně jsem si ho užila...
Chtěla bych toho napsat moc, ale mám málo času. Tak až zítra.
Aloho dohola!♥

Za trochu slibů aspoň malé množství lásky...

30. listopadu 2007 v 19:05 | Nifredil
Dnes den na nic...do školy jsem vůbec nemusela chodit, ačkoli jinak bych nevyfasovala jedničku z dějáku (ooo děkuji, děkuji mockrát za ty salvy). Několikrát se mi stalo, že jsem si myslela, že někoho nenávidím. Tedy ne nenávidím, to je vždy trochu silné slovo, ale prostě fakt nemám ráda. Ani malým kouskem srdcem ne. A asi tak týden dozadu jsem přišla na to, že nemám ráda jen jednoho člověka. A to je jeden takový sobecký hajzlík, namachrovanej grázlík a nevím co ještě. Tyhle typy jsem prostě nikdy nemusela.
Možná mám slabost pro ty učiněný dobráky...
Někdy se cítím strašně osamělá, ale tak nějak hodně vnitřně, víte co tím myslím, ne?
Čeká vůbec na někoho aspoň malý kousek lásky a štěstí? Ne...spíš si ho musíme najít sami...ale podaří se nám to?
Slíbím cokoliv, jen aspoň nachvíli být tak absolutně šťastný, až vám to přijde směšné, tak šťastný až to nebude existovat...tak tak tak...až vás budou považovat za blázny když si budete prozvěvovat na ulici...


P.S. Někdy si přeju, abys vedle mě jen tak stál a nic neříkal. A všechno by bylo snažší. Svět by byl hned lehčí...


Pohodička a jakási melancholie...

24. listopadu 2007 v 12:38 | Nifredil
Dneska je přímo ideální den pro lenošení. A přesně tak ho využiji. Sice je ošklivo a v mém pokoji je neuvěřitelná zima, ale nebudu si s tím lámat hlavu a udělám si pohodový den. A našla jsem si dokonce chvilku a něco sem napíšu. Jen tak, abych vám napsala jak se daří a zeptala jak se vede zase vám.
V poslední době se toho opravdu moc neděje. Škola je při starém - stejné známky a stejné pocity ze spolužáků a profesorů. Snad jenom, že si pomalu začínám ujasňovat, na jakou vysokou školu bych chtěla jít. Stáhla jsem si hru The Sims 2 a teď se mi dostáhla i Univerzita, tak snad mi to půjde.
Čím víc se blíží Vánoce, tak mám víc melancholickou náladu. Vzpomínám na ty miloučké chvíle, kdy jsme byly se sestrou mále děti a na Štědrý den jsme se vždycky oblékaly do roztomilých šatiček a večeřely až po rozbalení dárků, protože jsme to samou nedočkavostí nemohly vydržet.Někdy bych hrozně chtěla vrátit čas, aspoň na malou chvíli si užít ty bezstarostné chvilky štěstí. Ty chvilky, kdy jsme si jako malé ratolesti dokázaly užít každé drobnosti a nikdy nám to nepřišlo divné. Dnešní doba je prostě zvláštní, uspěchaná a příliš předpojatá. A člověk se v ní pomalu ztrácí.
Dost bylo mojí prazvláštní nálady. Mějte se krásně a užívejte si víkend, než zase nastane škola.
P.S. A napište jak se vám daří.

Pozdrav už v ne takovém spěchu

16. listopadu 2007 v 16:15 | Nifredil
Opravdu nemám na blog čas. Ale teď (kupodivu) jsem si ho udělala. Takže se budu snažit sem dát dneska, v mém jediném volném čase, pár věcí. Budu se snažit.

Za posledních dní se toho stalo hodně. Hlavně bylo čtvrtletí, jak každý ví. dalo mi to zabrat, sice je to jenom čtvrtletí, ale známe naše rodiče, že? Snažila jsem se co nejvíc a vyšlo mi to na dvě trojky a hůř už nic. Což je docela ok?...
A bylo toho moc i bez toho učení. Strašně moc pocitů v mý hlavě...znáte, ne?
A začíná se mi líbit kluk od nás ze třídy...bože, nemůžu uvěřit tomu, že jsem to napsala!!!...
Měla bych končit, jinak ze mě vypadne ještě víc věcí, se kterýma se fakt nechci chlubit...
Mějte se krásně a čus!

Nestíhám...

7. listopadu 2007 v 14:33 | Nifredil
Nějak v poslední době nestíhám...snad o víkendu bude spoustu času, aspoň teda doufám. Takže se někdy v dohledný době asi ozvu. Mějte seee

Ještě jsem ho nenašla...

1. listopadu 2007 v 21:51
Už v útlém dětství jsem přišla o iluzi toho, že se o vás vždy někdo postará. O tuhle jistotu mě připravilo několik situací. Například když jsem si jako malá hrála na pískovišti, olizovala jsem písek a chytla salmonelózu a při tom si moje vlastní matka četla jednu ze svých harlekýnek. Od těch dob se snažím být co nejvíc samostatný člověk, i když musím přiznat - někdy se mi to opravdu nedaří. Pokud mám něco zařídit, svedu to okamžitě na ostatní. Možná to není nesamostatnost, ale pouze má otřesná lenost, kterou máme snad už odjakživa v rodině.
Ale jedno si přece jenom začínám uvědomovat. Člověk je stejně vždycky na někoho odkázán, ať už chcete nebo ne, vždycky tu bude někdo o koho se bude chtít opřít. A je už jenom na něm jestli vás nechá použít jeho rameno. Někdy je ten pocit docela příjemný.



Možná, že si má každý z nás najít nějakého svého strážného anděla. Ať už reálného, v podobě přítele nebo rodiny. Nebo toho duchovní. Sice je jen vymyšlený, ale pro vás bude navždy ve vašem srdci. A to je důležité.

Stejně zas nevim titulek...

26. října 2007 v 17:58 | Nifredil
Dneska byl celkem v cajku den. Sice by mohlo být trošku lepší počasí, ale co nadělám...měla bych být ráda, že je vůbec nějak, ne?...
Zjistila jsem, že mi nějak dochází inspirace. Má múza někam odletěla(smích) a vůbec nevím kam. Pokusím se ji najít. Vyvěsím pár letáčků, snad ji nějaká dobrá duše najde a přivede mi ji...(smích)....

Jinak tenhle novej dizajn...nevimnevim, zdá se mi takovej - divnej. Když se k tomu dokopu, tak udělám veselejší...

Mám chuť si pustit nějakej holčičí film, taky takový chvilky znáte?...


Měla bych se jít někam léčit...(smích)
Mějte se hezky...aloha dohola!

Prázdniny!!!!

25. října 2007 v 11:07 | Nifredil
.
.
.
hurááá
.
.
.
.
.
a taky mi zas nefunguje blog.cz
.
.
.
.
.
.
toť velice dobrý článek....

...a možná, že už budu v klidu usínat

17. října 2007 v 18:05 | Nifredil
Jak už jsem psala - v poslední době se toho hodně událo, jen jsem prostě neměla sílu a chuť o tom psát. Vlastně to nechci ani teď, ale musím se z toho nějak "vykecat", jinak bych z toho možná už zblbla...

Když se nad tím dopodrobna zamyslím, tak to ani není nic strašného, jen pro mně snad nějak důležité...
Vždycky jsem si myslela, že všechno půjde hladce(docela naivní, že?), ale nikdy tomu tak nebylo a v minulých dnech jsem si to v sobě pořád nějak rozpitvávala a hodně o tom přemýšlela a musím říct, že je mi všeho tak nějak líto. Možná proto, že jsem v určitých věcech fakt hloupá a dělám věci bez jakéhokoli rozmyšlení...A s dovolením jsem napíšu dva dopisy, který ti dva fakt nikdy neuvidí...amen...



Milý K1,
ačkoli tě neřadím na první místo, chci napsat tenhle dopsat nejdříve tobě. Pamatuju na ty chvíle, co jsme s polu několikrát trávili. Vím, že to bylo hodně zmatené a možná trochu neohrabané, ale co na tom? Myslela jsem si, že z nás budou dobří přátelé nebo něco takového, ale hodně jsem se zmýlila. Dobře se vybavuji věty, které si mi říkal. Něco jako, že jsem prostě skvělá kámoška, fakt supr holka co vždycky pomůže. Ale kdepak...Pokaždý, kdy jsi něco chtěl nebo potřeboval, tak já to udělala a nikdy v tom nehledala prospěch pro sebe, víš? Fakt si uvědomuji, že si se mnou byl ve chvílích kdy ti bylo špatně, když jsi potřeboval útěchu nebo radu. A nic víc. Viděl si ve mě jenom nějaký záchranný lano nebo vestu...ale tohle nechci. Přátelství je taky o něčem jiném. Netvrdím, že bych ti nechtěla pomoct, ale takhle to dál nejde. Ne tvým způsobem. Protože jakmile je ti líp, jakmile se ti všechno daří, tak pro tebe vždycky zmizim. A já? Já se můžu klidně utrápit, brečet před tebou a křičet a ty si toho ani nevšimneš. V těchle chvílích mě prostě nepotřebuješ. Ale napadlo tě, že potřebuju někdy já tebe? Asi ne...A je mi toho fakt líto.Ale stejně te mám pořád ráda a budu doufat, že jednou se to snad změní a my budem zase kamarádi. Nevyznám se v tobě...

Můj nejdražší K2,
ani nevím jak začít. Můj příteli...I když už se spolu nevídáme a potkáváme se jenom na ulici, tak pro mě budeš pořád ten nejlepší kluk pod sluncem. Já vím, já vím...vždycky si mě měl rád jenom jako kamarádku a já to chápu. Ale stejně, někdy se s tím nemůžu smířit. Chápeš mě trošku?
Jednou si ke mně přišel a řekl: "Asi sem se zamiloval. Ale potřebuju pomoct. Ona si mě snad ani ještě nevšimla." A já? Řekla jsem, že ti pomůžu, že udělám cokoli jen abys byl šťastný. Objal si mě a řekl, že jsem skvělá kámoška. Tobě se vrátily hvězdy do očí a mě se zbortil svět. Ale pomohla jsem ti...aspoň trochu. Ale stejně spolu nejste a víš, že mě to nemrzí? Je to zlé, vím to. Ale ona pro tebe nebyla. Zasloužíš si lepší holku. Netvrdím, že mě, to ne. Prostě lepší. A já ti ji přeju, opravdu z celého srdce ti ji přeju. Přeju ti všechno, všecičko nejlepší, hlavně aby si byl šťastný. Navždycky, fakt navždycky tě budu mít ráda...Nikdy na tebe nezapomenu, ale musím tě pustit z hlavy.


Uděla jsem hodně chyb a některých fakt lituju. A ani jsem se z nich možná nepoučila. Spíš jen pořád padám na ústa. Někdy mi tenhle svět přijde tak strašně bláznivej, nechápu ho. Nechápu život, nechápu lidi co se neumí chovat k druhým. Snažím se najít smysl toho všeho a když už se mi zdá, že jsem ho našla, tak mě něco vyděsí a já ho upustím - je pryč a můžu hledat znova. Ale už mě to nebaví. Nechám to všechno být.

P.S. Moji drazí přátelé! Mám vás ráda, ale pamatujte na to, že tu nebudu pořád stát s otevřenou náručí a s nějakou radou. Jsem taky člověk, taky se někdy potřebuju svěřit. Už prostě nemůžu...

P.P.S. Řízla jsem se do prstu, chce se mi brečet...

Mám...

14. října 2007 v 17:26 | Nifredil
chuť to tady nějak změnit...ale než se k tomu dokopu, tak to bude trvat...no nic...tak aloha

Jsem stále naživu...

10. října 2007 v 19:15 | Nifredil
Lidičkové moji drazí,
dnes byl fakt na nic den. Zítra bude taky. O pátku ani radši nebudu mluvit. Abych řekla pravdu, tak je to všechno na pytel! (smutník)...nějak mě v poslední době fakt nic nebaví, jsem neustále ve stresu...a navíc? Jakési duševní potíže, víte? Nebo srdeční?...rozhodně se v tomhle nemůžu nějak zorientovat.
AMEN

Pé.es. A taky mě nebaví něco sem přidávat. No...spíš neni čas, ale o víkendu si ho najdu...

Se z toho pominu

7. října 2007 v 17:11 | Nifredil
Tak teď mi to zas bez problémů funguje...jsem z toho zmatená....

Ale stejně by mohli dát vědět co s tim tady je...zrovna když mám tolik nápadů...

Nejde to tady...

7. října 2007 v 16:21 | Nifredil
Mě ten blog prostě nefachčí...takže sem nic přidávat nebudu dokud se to nezlepší...už jenom dát sem tenhle "článek" byl horor...tak zatim a snad to brzo půjde...

Únava...

4. října 2007 v 14:53 | Nifredil
Zítra pátek...hurá....kdyby nebyl, tak nevim jak bych to zvládla...
Bolení hlavy...

No v poslední době mám docela duchaplný články...(smích)
Stalo se toho hodně, ale ještě se mi o tom nechce psát...musim to nejdřív nějak srdečně vstřebat...

Tak pa

Žádný vykecávání

3. října 2007 v 17:58 | Nifredil
Hodně učení. Málo času. Ještě míň trpělivosti se to učit.

(totálně zničený smajlík)

Něco se stalo...

30. září 2007 v 19:26 | Nifredil
...dneska jsem se docela dost učila. Něco se děje....

(smích)

Pořád se nic neděje...

28. září 2007 v 20:28 | Nifredil
Ačkoli si myslím, že jsem v jednom kole a nestíhám, tak se vlastně nic neděje. Jakmile začla škola opět se objevil každoroční stereotyp...Jen učení, učení, těšení se na víkend a když je tady tak jsem tak unevaná, že ho celý zaplácám jen odpočinkem a někdy, opravdu jen někdy něco podniknu...
Třeba dneska: absolutně jsem nevytáhla ani kousek paty ven! Fakt nevim co se děje, o prázdninách to byla jedna akce za druhou a teď? Asi jsem vyměkla...
No nic, mějte se...a ten čas co trávím doma tak ho aspoň nějak využiju a trochu se to tady pokusim vylepšit a něco přidat...ale vůbec nevim jestli to uskutečnim - jsem totiž i děsně líná(smích)

....pst!

23. září 2007 v 15:06 | Nifredil
Dneska nic nečekejte...snad zítra...tady je mrtvo...na víc už nemám sílu...

Juchů

22. září 2007 v 9:53 | Nifredil
Dneska je pohodaaa!

Nemoc!

18. září 2007 v 10:13 | Nifredil
Už mě to doma nebaví...
 
 

Reklama