Zápisky (o) všem...

Abyste věděli....

5. května 2009 v 16:58 | tady žvaní Nifredil
....tak vážně uvažuji o přestěhování. To je zatím vše, co chci říct.

Nakopat je!

1. května 2009 v 12:13 | tady žvaní Nifredil
Dneska nebudu políbená pod rozkvetlou třešní (zase uschnu).
Ani nebudu slavit svátek práce.
Jdu na May Day: festival proti rasismu. Protože to je nejdůležitější. Víte, něco proti těm **** dělat. Achjo, tak moc nemám ráda rasisty, nacisty, fašisty a všechny tyhle extrémisty...

čtyři?! a teď si vyberte, žejo....

8. března 2009 v 14:14 | tady žvaní Nifredil
Jarniny byly skvělé. Přátelské. Plné trapasů a nezapomenutelných zážitků. Tancovací. Kofolové.

Titulek by nic z toho nedokázal vystihnout přesně...

27. února 2009 v 14:21 | tady žvaní Nifredil
Týdenní svoboda začíná. Tedy začně od pondělí, ale já už mám prázdniny teď.

Zase se toho událo hodně...že bychom se podrobněji podívali na uplynulý školní týden?

Pondělí:
Prezentace, dvě neočekávané písemky ( z nichž mám za dvě! juch ) a příšerný tělocvik. Připadala jsem si jako kdybych nebyla na gymplu, ale někde na tréninku speciálí jednotky rychlého nasazení.
Přežila jsem. Můj bok ne. Moje hrdost také ne.

Úterý:
Další neočekávaná písemka. Bolest hlavy. Nuda a chuť všechny zfackovat.

Středa:
Fyzikář mi řekl, že jsem šikovná slečna. Zvláštní...na fyziku jsem se nikdy neučila...všechny testy jsem opsala z učebnice. Bohužel učebnici k teorii relativity jsem nezakoupila. Co na to řeknete, pane profesore?
Večer divadlo...zamilovala jsem si Cyrana v podání Martina Hoffmana ( hraje v Ulici ). Tu repliku "na konci poslání vás bodnu", jeho vtip který se najednou změnil v zoufalství z nešťastné lásky k Roxaně, "svůj širák odhazuji v dáli a s grácií tam leží on.", a ten konec, kdy jsem měla opravu na krajíčku a chtěla jsem, aby to skončila, protože jsem už málem brečela a zároveň nechtěla konec, protože to bylo tak...jak za ní přišel, i když umíral, četl dopis...a ta replika na konci "čistý šťít"...musím sehnat knihu. ( a udělám článek )

Čtvrtek:
NESNÁŠÍM, NENÁVIDIM MATIKU! A JEHO TAKY!!!!
( více slov netřeba )

Pátek:
Procházka kolem Vltavy, Kampa, Václavák a vůbec...prostě Praha. Moje milovaná přenádherná Praha.

A to je...tak asi všechno...

Nad jinou hladinou....vír vášní

15. února 2009 v 18:05 | tady žvaní Nifredil
Neděle večer, na posteli mi leží ještě hromada učení, které mě děsí a napovídá mi, že tu prezentaci prostě dneska už nestihnu.

Nad jinou hladinou...víc básní

A to nemluvím o dvou článcích do školních novin. Ještě jsem s nimi ani nezačala a musím je mít za tři dny hotové.

Nad naší hladinou....Nic, zhasni!

V pátek třináctého se nic nestalo. Můžu o sobě říct, že jsem pověrčivý člověk. Zásadně nešlapu na kanály a vše zaklepu. Ale tenhle den? Je vždycky nejlepší. A tak to bylo i předevčírem. S přáteli...

Nejvíc smutnej jsem když jsi....

( Nestíhám. Teď nestíhám nic, psát, číst, dělat to co mi pomáhá zvládat to.
Zvládnout překonat strach a konečně se objednat k doktorce kvůli tý zatracený hlavě,
zvládnout Tebe, školu, všechno-všechny...)

A nejvíc smutnej jsem když jsi smutná...



Otázka na Vás: Máte nějakou oblíbenou část písně, knihy, básně, čehokoli, co si stále říkáte dokola? Co vás povzbuzuje, drží na hladinou?

Patvary duševních procesů...

11. února 2009 v 16:49 | tady žvaní Nifredil
1. Docela mě mrzí, že jsem tak moc nepíšu a jen přidávám fotky. Prostě nemůžu jinak. Zatím ne.
2. Menu nejde...což mě taky štve.
3. Nesnášim to, jak sis ostříhal vlasy...ty delší rozcuchaný byly...(sakra)
4. Jasně, přiznávám. Jsem poslední dobou přecitlivělá a náladová...ale co?
5. Chtěla bych aspoň na týden někam zalézt a nikoho nevidět, nevnímat...jen existovat a nic víc.
6. Chci být silná...
7. A žádná z těhle vět nedává smysl, protože to ze sebe jenom zvracim...jinak to nejde!
8. Chce to zase čas. Vzpamatovat se, nabrat sílu, klid, odvahu...
9. Prý nám sny přinášejí řešení. Takže ten dnešní sen znamenal co? Že tě mám nechat jít? Já vím, já vím...nechám. Jen aspoň na chvíli a pak už opravdu tě nechám jít.
10. Ještě jedna fotka....nově objevená. A pak už nic.

Rychle, stručně....musím se jít zase válet...

28. prosince 2008 v 19:26 | tady žvaní Nifredil
A tak je po svátcích. Utekly zase tak strašně rychle...

Jak je tohle období lenošivé!!

Ach, jak je těžké přetrpět rodinné sešlosti. Toho jídla, alkoholu a trapných historek...

Teď stačí přetrpět jen Silvestr...bože, jak já ho nemám ráda...

A to je vše. Vlastně ani nevím proč píšu. Snad jen, abych se zeptala jaké byly svátky u vás?

Vše je nějak ouplně jinak...nemáme kofein...

9. prosince 2008 v 18:30 | tady žvaní Nifredil
Za týden a něco prázdniny... tahle věta mluví za vše...

Jinak neumím chemii, halogenderiváty a organokovové sloučeniny mi nic neříkají. Na zítřek referát z fyzika ( doufám, že to ve svém diáříku přehlédne )...Vyprávěla jsem vám o minulé hodině fyziky? Ne? Venku byla ještě tma, chtělo se mi spát, ani káva nepomáhala...profesor přišel do třídy a najednou, z ničeho nic, bez sebemenšího varování nám začal diktovat příklady! Vážně jsem si myslela, že je to vtip. O oscilátorech nic nevím, natož abych počítala jejich frekvenci a jiné hrůzné výpočty. Když skončil se zadáváním děsivých příkladů, začal zkoušet. Ano, smála jsem. Té absurditě a mé hlouposti...

Jinak dneska obrovské problémy s QIPem. Už jde. Ale byly to velké nervy. ICQ 6 je totiž to nejhorší, co může být...

Jinak najít mě můžete i tady. A koukněte se na Jasmin de Paris. Tak nádherně píše.

Toť vše, jdu se uklidnit malinovým čajem. Kávu totiž NEMÁME!

Vaše nervní
Nif...

Smutněkrásné a pokojné...

8. listopadu 2008 v 12:12 | tady žvaní Nifredil
Týden proběhl vjakéstakés pohodě a smířlivé náladě. Kromě toho, že moji drazí, všemi milovaní spolužáci mě opět vytočili a zjištění, že naše škola je tak neorganizovaná, mě už nedokázal vyvést z míry.
Ani jednou jsem v tomto týdnu nebyla vyvolaná z matematiky, bohužel mám neblahé tušení, že mi to vynahradí v příštím týdnu, kdy budu opět poslouchat, jak jsem hloupý člověk, který vůbec nemá představivost a geometrické myšlení. Vím, že nemám geometrické myšlení, ale co s tím mám asi tak dělat? Požádat rodiče, aby se pokusili vrátit čas a jinak mě zplodit? To těžko...

Poslouchám Kluse a Kryla. Dopila jsem svojí ranní dávku kofeinu a chystám se na hruškový čaj. Přečtu si nějaké básně ( S. Plath, znáte? ) a nechám všechno náhodě, kam mě ten dnešní život zavane.

Včera...to vlastně bylo smutněkrásné. Vážně se mi dařilo zapomenout. Ten tvůj úsměv, kterým jsi mě pozdravil, neřekl jsi nic, jenom jsi se usmál. Kdybych věděla, že tě můžu mít, bylo by to hezčí. Bohužel...

Ono je to vždy nějak úplně jinak...

29. října 2008 v 17:13 | tady žvaní Nifredil
S tím, že už asi nikdy nebudu mít klidné prázdniny, jsem se smířila. Ovšem na tento příval novinek jsem nebyla vůbec připravená a myslím, že i polití několika litry studené vody bych uvítala víc než jednu šokující událost ( a to nejsem vůbec otužilec ).

Od šesté třídy jsem měla nejlepší kamarádku ( to slovní spojení nesnáším, přijde mi dětinské, hloupé a že se používá bez rozvahy, ale tohle je pravda, opravdu jsem to tak cítila ). Ještě s jednou holčinou jsme tvořily skvělou trojku, báječné kamarádství. Vše co vidíte ve filmech a přijde vám to absurdní - bylo to bezchybné. Dobře, bylo pár hádek, ale byly nepodstatné, krátké a ničím významné. Dospívaly jsme, měnily se, ale pořád jsme byly "spolu".

Až jednou si našla přítele. Ono je to hezké a nic proti tomu, ale.... Dávala mu všechno a on jí nic. Říkaly jsme jí to, naznačovaly....a přestávala se s námi bavit. Ne moc, ale bylo to znát.
Dala mu kopačky a přišla za náma. Byla smutná, fakt nešťastná. A my i přesto, co udělala, jsme jí pomohly. Protože tak to v přátelství bývá. Omlouvala se, říkala že ví, jak na nás byla hnusná...
Zase to bylo jako dřív...jenomže, známe to všichni...je snadné uvěřit a ještě snadnejší je padat...
Pak si zase našla kluka...a vykašlala se na nás úplně. Pohádaly jsme se. Řekla, že se s náma už nebude jezdit na naše "chatové akce", protože to pro ní už není, chce dospět a bydlet s ním. Vlastně od května jsme se spolu neviděly ( nepočítám asi dvoje potkání, kde byla jen ta hloupá konverzace typu "co bylo ve škole?" ). Přichystaly jsme jí velkolepou oslavu narozenin a ona radši byla s ním. A i přesto, co se stalo, se k ní neotáčíme zády. Vždy jí dáváme vědět o akcích, srazech...

A teď se nejspíš vdala. Ve svých osmnácti letech se vdala. A neřekla nám to.
Vážně jsem si myslela, že nějakých šest let nejde jen tak smazat. Jde, bohužel.


Teď z té veselé stránky. Byla jsem na koncertu Jamese Blunta. Neposlouchám ho, ale kdo by nešel, když má lístky zadarmo?...Bylo to skvělé, úžasné. On je skvělý. Lítal po podiu, skákal, "blbnul, krásně se usmíval, styděl se... Písničky dobré, některé až moc. Když seskočil z podia a pobíhal mezi diváky, objímal je, podával si s nimi ruku, líbal je a smál se, bylo to dojemné. S klidem můžu říct, že bych přišla o velký zážitek a vystoupení, kdybych nešla. Stáhla jsem si jeho cédéčka a poslouchám ho...a to je vše.
(s)mějte se...
Vaše rozpolcená Nif...

SAKRAAAA

25. října 2008 v 19:22 | tady žvaní Nifredil
Stalo se mi přesně to, co ostatním. Články se mi zobrazují pod menu. Takže jsem menu zrušila....fakt díky....

A stejně budu šťastná, i když to někdy vůbec nejde...

24. října 2008 v 16:08 | tady žvaní Nifredil
Šla jsem ve tmě domů. Byla zima, prsty mi z mrazu zmodraly, nohy mě bolely nepředstavitelným způsobem a levý loket jsem necítila ( ať žije práce ), ale věděla jsem že žádná fyzická bolest se nevyrovná té, kterou jsem cítila uvnitř. Svírala mi žaludek a chtěla jsem si vyrvat srdce...

Jevy a zjevy v mých dnech...

17. října 2008 v 15:53 | tady žvaní Nifredil
Jsou dny, kterými propluji lehce a bez úrazu.
Jsou dny, kdy se mi lehce dýchá.
Dny ve kterých si věřím a doufám.
Dny, které mají kouzlo ve všem.
Jsou dny, které se nezapomínají. Jsou nesmrtlené.
I dny, které jsou těžší.
A mají svoje mouchy a problémy.
Dny, kdy se cítímk ničemu. Mám problém ze sebe dostat kloudnou větu.
Nemáminspiraci a chuť. Jsem prázdná.
Případám si hloupá.


A jsou dny jako byl dnešek. Zcela obyčejné. Ale ne zbytečné. Každý den je důležitý, když ho žijete.

A to je vše, co jsem chtěla napsat, zdělit, podělit...jak chcete.

Takže někdy opět....



Vaše poblázněná hloupá Nif...

O ničem

10. října 2008 v 17:18 | tady žvaní Nifredil
Chtěla jsem napsat, že dnes byl fajn den.
Že matika je hloupost.
Chtěla jsem napsat, že dnes si udělám pohodu a klid. A nikdo mě nebude rušit...
Že jsem hloupý a vybíravý člověk.
Že z dějepisu mám za jedna a jsem za to děsně ráda.
Že jsem chtěla napsat báseň, ale pořád nemám tu inspiraci.
Chtěla jsem napsat, že káva je ta nejvoňavější věc.
Že minimum lidí ze třídy mám docela ráda...opravdu.
Že text
"Ak som nikdy nebol,
tak ma musíš vymyslieť.
Načmáraj ma kriedou,
vlož mi do úst zopár viet.
Vdýchni život dotykom
potom k srdcu namier šíp,
možno vstanem z mŕtvych
keď strelíš.
Ak som nikdy nebol,
aspoň dúfaj, že tu som.
Skús poprosiť nebo,
tam sa darí zázrakom.
Mám sto rokov meškanie,
žiadne meno, žiadnu tvár,
ak to nikdy nezvládnem,
tak ma láskou privolaj.
Možno prídem ako list,
tak stále dúfaj, že skúšam prísť."
je geniální.

Chtěla jsem napsat, že se pomalu nalézám. A nechci se ztratit.
Že i když mám milion důvodů, proč neumýt nádobí, stejně to musím udělat
a že je to věc, která mi tuze nevoní.
Chtěla jsem napsat, že zítřek možná nepřežiju.
Chtěla jsem toho napsat tolik, ale zase jsem to zapomněla.

A chtěla jsem říct, že dnešní hudební typ je ticho. To nejlepší...

Plkání o minulých dnech

4. října 2008 v 14:04 | tady žvaní Nifredil
Byla jsem u tabule na matiku...smála jsem se, nic jsem nevěděla, smál se i on, ale tomu jak jsem neinteligetní, pak se na nás rozeřval, že jsme nechápaví. Věřte, tuhle informaci dávno vím.

Rozhodla jsem se! Zkusím to na (a teď se nesmějte nebo to dobře zakryjte) žurnalistiku a DAMU, haha, musim se tomu smát i já.

Včera jsem dostala chuť na dobré víno. V lednici bylo už načaté, ale ten korek byl až příliš natěsno zandán. Nervy pracovali s kamarádem absťákem. Ale vyhrála jsem. Bohužel přes všechnu snahu, kterou jsem vynaložila, bylo víno ne moc chutné.

Jedno velké zjištění: měla bych se začít vážně učit. Ty trojky a čtyřky....nezdá se, že jsem měla na konci roku vyznamenání. Pfuit.

Tohle není hudební typ, pouze se koukněte a zamyslete.



Konečně jsem tě našla!

27. září 2008 v 14:09 | tady žvaní Nifredil
Uznávám, že v posledních asi dvou dnech jsem to tu neustále měnila...ale už je konec.
Tohle mi vyhovuje. Tohle mi sedí!

Nebuďme slepí k nevidomým...

23. září 2008 v 15:42 | tady žvaní Nifredil
Lidé jsou různé...jak říká moje drahá matička.
Dnes jsem se o tom několikrát přesvědčila.
Abych nezapomněla - mám tykadla. Zůstaly mi z dnešní Světluškovské akce...+ triko. Ano, i když dobročiníte něco získáte ( včetně dobrého pocitu ).
Nesnáším větu: "Tak přispěj na mě!"
Dnešní hudební typ musíte vidět i s klipem:

Jémine, všechno zlý jednou pomine!

21. září 2008 v 13:28 | tady žvaní Nifredil
Žloutenka je v podivné blízkosti našeho domu. Začinám tedy propadat lehké panice.
Ach...kosti, obratle, páteř, články prstů, kost vřetenní...nebaví! Tohle není zrovna věc, kterou bych chtěla dělat v neděli.
Dala bych se dobré bílé víno, zapálila vonnou tyčinku a přečetla si knihu. Ale není čas. Bohužel.
Hudební typ pro dnešní den:

Na nic na nic na nic na nic.....

11. září 2008 v 16:26 | tady žvaní Nifredil
Ráno jsem vstala levou nohou. Tedy spíše levou rukou. Vylila jsem si na pracovní stůl čaj. A protože jsem (kupodivu) po ránu velice líný člověk, utřela jsem stůl tak, že jsem ho vlastně neutřela. Teď všechno lepí, proč ne?!
Ve škole opět nechápající, znuděný člověk. Matiku jsem přežila, ani nevím jak. Nic nechápu, analytika je hodně daleko přede mnou. Chemie otravná, alkany jsou na nic. Biologie je na nic. Škola je vlastně na nic.
A dramaťák se nekonal. Sakra.
Hudební typ pro dnešní den:

Líná huba, holý neštěstí

10. září 2008 v 17:08 | tady žvaní Nifredil
nebo také jinak: Líné ruce, prázdný článek.
Zrovna dneska tomu, tak bude. Teprve druhý týden školy a já jsem vyčerpaná.
Pche...taky se na všechno můžu vykašlat.
Znuděný, líný, otravný den. Cítím na sobě lehčí depresi, kterou jsou nikdy neměla. Opravdu jsem jinak veselý člověk. Jen je nějaké divné období - dost smutné, myslím. Ale nechci to rozebírat. Vypadalo by to hloupě. A to nechci.
Dobře, jdu se učit. Ale jenom kvůli tomu, abych se neztrapnila.
(s)Mějte se...a bude fajn. Aspoň doufám.
 
 

Reklama