Zvrácená touha po tvý duši...

2. března 2009 v 17:37 | tady žvaní Nifredil |  Duševní doteky
Nikdy nebudu tvrdit, že tohle je báseň. Prostě není. Ale myslím, že v ní je něco co...ani nevím, nedokážu to specifikovat. Posuďte když tak sami...




Vykřičela jsem ti do vlasů
všechnu tu touhu
po tvý zvrácený duši

( Jo lásko, ty přece jsi jediná na světě )

Nikdo se nedivil že si ještě panic
prej si byl trochu stydlivej
když si ji dal prachy z levý kapsy
do jamky mezi její prsa
( fakt si se zděsil, že na tebe vypadnou )

Měl si absťák po mym šampónu
a odešel si za ní.
Je těžký bejt s tebou, když ty se mnou nejsi.

Tak jsem ti řekla, že si blázen,
to jak si hladil mý rameno
a kreslil mozaiky ze slz na holý záda.

A byl jsi vítr, hurikán, kterej se prohnal
přes mý rty a nechal tam spoušť
a mrtvý lidi.

Že přece odpouštět ti je něco zázračnýho
nad mý síly
že odpouštět ti nejde
když jsem to vlastně nikdy nechtěla...


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nikl nikl | Web | 2. března 2009 v 21:18 | Reagovat

Má to hloubku a vůbec - moc dobře se to čte :)

btw..moc příjemný disájnek:)

2 Annet Annet | Web | 3. března 2009 v 16:34 | Reagovat

Strašně bych toho chtěla říct, ale nenacházím slova. Napadá mě surové, ale ne to ne.. Prostě nevím.

Z tohohle komentáře jsi se toho asi hodně dozvěděla... :))))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama