Všechny mé dálky

19. ledna 2009 v 19:21 | tady žvaní Nifredil |  Duševní doteky
Asi proto, že... že je mi trochu smutno. A že sejde z očí, sejde z mysli funguje....jenže když se sakra zase objevíš....prý "Tak co?"....co jak co? Nijak...vůbec nijak...




Poskládám všechny mé dálky
do úhledné hromádky
a pod ní schovám smutek

Trochu i sebe tajně zastrčím
někam do šuplíku
oněmělých loutek...

Všechny mé dálky zničím
ty lehce umouněné
dopisy samoty

Schovám se úplně celá
prokřehlá mrazem
od němoty...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Annet Annet | Web | 20. ledna 2009 v 17:49 | Reagovat

Vždycky se divím, kolik toho dokážeš do básní dát ze sebe... A slovo nijak, má často obrovský půvab :)

2 Nifredil Nifredil | 22. ledna 2009 v 15:52 | Reagovat

Ono to ani jinak nejde...je to pro mě ten nejlepší způsob, jak něco překonat...

Ach, slůvko nijak...tak strašně velké(((:

3 Raven Raven | Web | 22. ledna 2009 v 21:20 | Reagovat

Všechny mé dálky zničím

ty lehce umouněné

dopisy samoty

Nedýchám.

To prostě nejde, když čtu tvoje verše...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama