S jedním věnováním a s jedním smířením

11. listopadu 2008 v 18:12 | tady žvaní Nifredil |  Duševní doteky
Jsou to dvě básně. Docela kontrastní. Na jedné straně naštvanost, na té druhé naděje, smíření, vyrovnání. Nevím...Ta druhá je opět něčím bolavá, ale spíš v ní převládají pozitiva(úsměv).




Tátovi
(první a poslední báseň věnovaná tobě)


Nikdy bych nedokázala opustit.
Zanechat a odejít.
Říct "báj, bejby, báj
tak se tu měj a
snaž se nezlobit!"

Ten čaj jsem už dopila
a trápí mě bolesti v kříži.
Mám po tobě krátký nohy
rychle se mastící vlasy
a nedůvěru v lidi.

Všechny ty špatný věci
mám po tobě.
Nic z hezkýho si mi nedal.
Ani to blbý pouštění draků
nebo bruslení na ledě.

Štve mě zrychlený bití srdce
mě to bolí!
A tebe ne...
ty sis vždycky kryl jenom
svoje záda!
Nevyčítám ti že si mi ublížil
jen to že tě nemám ráda.

°°°°°°°°°°

Už je to lepší, slibuji...

Vpíši ti do čela
přísliby lepších časů...


Nechci ti lhát
jen jsem nemohla
říct že svět je fajn
Byla jsem tehdy
zničená

Teď to je lepší.
Nejsem už
napůl ohryzaný jabko.
Červy jsem vyhnala.
Parazitují teď
pod mou postelí.

Víš
kdybych chtěla
naprším
ale nikdy
neuschnu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Raven Raven | Web | 12. listopadu 2008 v 12:53 | Reagovat

ta první je... au. Je to příběh.Výtka. Plačivost ve verších.

Ta druhá...Naděje na lepší zítřky. Zaujali mě červy, parazitující pod postelí :)))

Opět brilantně, Nifredil. Tleskám.

2 Nifredil Nifredil | 12. listopadu 2008 v 17:44 | Reagovat

Rav, nevím jestli brilantně, ale moc ti děkuji (hrozně se červenám).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama