Listopad 2008

Modlitba za Owena Meanyho

29. listopadu 2008 v 17:24 | tady žvaní Nifredil |  V knihovně
Když vám nečekaně zemře osoba blízká a drahá, neztratíte ji najednou; ztrácíte ji postupně a dlouho - jak plyne čas, přestanou jí docházet dopisy, z polštářů vyvane její vůně a nakonec se vytratí i z jejích šatů ve skříni a prádelníku. Stále přibývá částí, které z ní postrádáte. A jednou přijde den, kdy zvlášť silně pocítíte, že vám nějaká určitá část chybí, a tehdy si uvědomíte, že je pryč, navždycky - a pak zas přijde další den a další určitá chybějící část.

Áááá, psssst!

29. listopadu 2008 v 14:12 | tady žvaní Nifredil |  Neblábolící blábolník
Včera jsme zapíjeli. Hodně zapíjeli. Všechno zapíjeli.

Jdu někam tiše skomírat....

Mějte se lidi...
a když už pijete alkohol, tak nemíchejte. Je to velká hloupost.

Teď už sbohem

26. listopadu 2008 v 19:09 | tady žvaní Nifredil |  (ne)Laskavé lásky
Kdyby to tak šlo, ale nejde...tak už fakt sbohem. Fakt zapomenu.

Nic z nichodiny...

26. listopadu 2008 v 11:11 | tady žvaní Nifredil |  Neblábolící blábolník
Sedím ve škole, v učebně informatiky a nudím se. Víte, fakt je mi docela líto našeho profesora, který tady chodí, vykládá nám něco o programech a podprogramech a musí vidět jak ho nikdo neposlouchá. Věřte, že pozná. Dost o tom vypovídají obrazovky spolužáků. Ke mně naštěstí moc nechodí, občas se vyplatí udělat chápající, přikyvující pohled - hned si myslí, že vnímám - haha.

Taky jste si všimli, že sněžilo? Vážně, sněžilo. Asi dva dny byl tady v Praze s níh. Teď tedy už ne, ale aspoň ty dva dny. Snad bude i o Vánocích.

Momentálně si připravuju na dvě hodiny angličtiny, z čehož jedna je konverzace. Ta ženská na konverzaci už mi leze krkem. Je strašně afektovaná, hrozně mluví a dělá obličeje, kterými vysvětluje, každé slovo. Proboha, hlavně ať už nikdy neřiká "Candyyyyy", protože to slovo z jejích úst zní příšerně (i když normálně to taky není krásné slovo)!!

Ani nevím, co tady píšu. Jen chci napsat, že ještě žiju a že se těším na prázdniny, na oslavu narozenin kamarádky a na černý pivo (protože na něj mám hroznou chuť).

Taky mě už tři dny bolí žaludek, prý z nervů. Tak nevím, asi je to pravda...Budu se muset snažit uklidnit, pokusím se...

Mějte se, vy jedni! (úsměv)
Nif...

Bez názvu II.

24. listopadu 2008 v 14:40 | tady žvaní Nifredil |  Duševní doteky
Nemám sílu na delší, teď ne.

I když ty smutky
s pochybnostmi mizí
v srdci jsme si stále
sami sobě
cizí.


Bez názvu

23. listopadu 2008 v 12:31 | tady žvaní Nifredil |  Duševní doteky
S úsměvem na tváři
kreslíme slunce
do rohu papíru
i přes ten fakt
že nic nemáme
šité na míru


Tak tedy!

22. listopadu 2008 v 12:53 | tady žvaní Nifredil |  V knihovně
Báseň od Sylvie Plath (sbírka Ariel).

Pár vět o ní: Manžel ji nechal samotnou se dvěmi dětmi. Odstěhovala se do pronajímaného domu, kde byla hrozná zima, zamrzala voda a tekla vana. V té době (poslední měsíce života) psala knihu Ariel, nabytou šedí jejích dnů, prázdnotou, halucinacemi, výčitek, ironie, lítosti...Několikrát se pokusila o sebevraždu, poslední pokus se podařil. Zemřela ve třiceti letech.

To si vymyslete sami

20. listopadu 2008 v 18:00 | tady žvaní Nifredil |  Neblábolící blábolník
Mamka přišla z rodičáku "vysmátá". Profesoři mě chválili, jak jsem prý chytrá, snaživá holka, která šíří po třídě literaturu a píše úžasné články. To prý všechno říkali. Nic si nepřibarvuji, je to divné, ale je to tak. Ještě teď se tomu směji. Tedy, ne že by mě netěšily takové pochvaly, ale musím se tomu prostě smát.


A strašně se těším na Vánoce. Na 14 dní volna. Na sníh ( doufám, že tedy bude ), na tu specifickou vůni ( mandarinky a svíčky ), zvláštní náladu, večerní Václavské náměstí, dny strávené s knihou ( -ami ), na všechny ty pohádky ( kromě Mrazíka ), vůbec na všechny filmy. Na dárky. Prostě na Vánoce. Už aby tu byly...
Páni, když si teď tak vzpomínám na mé dětské Vánoce! Také jste se oblékali na Štědrý den slavnostně? Teď už to nedělám, ale když jsi na to vzpomenu, připadá mi to úsměvné.

( Ony ty nálady jsou strašně relativní. )

Mějte se...
Nif...

To pak jít a nemít nad sebou svý jistý

18. listopadu 2008 v 18:23 | tady žvaní Nifredil |  Neblábolící blábolník
Hm.
A tak je mamka na třídních schůzkách. Odešla otrávená, což je lepší než kdyby odcházela natěšená.

Ono vlastně není na co, známky ví, žádný průšvihy nemám, tak co... Jak sama řekla, jde se tam jen ukázat. Bylo to už vhodné, naposledy se tam ukázala na začátku kvinty, což rozhodně není včera...
Jinak nálada je divná, taková pochmurná. Podzim mám ráda, opravdu mám, ale asi poprvé na mě leze podzimní deprese. Dřív jsem o ní četla jen v dámských časopisech. Ale já tu potvoru zaženu, snad.
Chci napsat hru na dramaťák, už mám celkem představu o čem bude, ale nějak se teď dokopat ke psaní je těžké. Kdyby se nestalo, co se stalo...sakra!

Já nevím, dám si čaj a snad to přejde. Jen mě zas bolí vše uvnitř. Ale tak, to známe...

Alohadohola
Vaše Nif...

V rychlosti

17. listopadu 2008 v 13:28 | tady žvaní Nifredil |  Neblábolící blábolník
Tak jsem už konečně dopsala všechny potřebné články do novin, už se jen naučit zeměpis, dějepis a kouknout se na matematiku. Člověk by řekl, že nic moc, ale vědomí, že až se vše naučím a dám se do čtení, pití kávy a sledování filmů, mě docela uspokojuje.

Jen krátká zpráva, abyste věděli, že žiju a že se učím...haha.

Vaše docela pracující Nif...

Výkřik do tmy

16. listopadu 2008 v 10:52 | tady žvaní Nifredil |  Neblábolící blábolník
Dobře, tak je už neděle. Polovinu soboty jsem propracovala (ano, čtete správně, pracovala jsem - fuj). Řeknu vám, tyhle móresy pro mě vůbec nejsou...práce...Ne, až budu sama v bytě, nepřežiju ani minutu.

Ani nevím, proč píšu, když nemám co. Nic zajímavého se neděje, vlastně se nic neděje. Jen to, že začínám propadat z chemie...Vážně, co je to za hloupost?!

Poslouchám hudbu a užívám si poklidné neděle. Co jiného...

Mějte se...
Vaše Nif...

Dobře, ještě jedna...

15. listopadu 2008 v 11:27 | tady žvaní Nifredil |  Jake Gyllenhaal♥

Pro radost...

15. listopadu 2008 v 11:25 | tady žvaní Nifredil |  Jake Gyllenhaal♥

S jedním věnováním a s jedním smířením

11. listopadu 2008 v 18:12 | tady žvaní Nifredil |  Duševní doteky
Jsou to dvě básně. Docela kontrastní. Na jedné straně naštvanost, na té druhé naděje, smíření, vyrovnání. Nevím...Ta druhá je opět něčím bolavá, ale spíš v ní převládají pozitiva(úsměv).


A já nevím, nevím...nevím nic. Ani titulek!

11. listopadu 2008 v 15:15 | tady žvaní Nifredil |  Neblábolící blábolník
Jelikož mám trochu času (vlastně docela hodně), rozhodla jsem se něco napsat. Jen nějaké informace. Či něco podobného.

1. Byla jsem u tabule na matematiku a něco, opakuji NĚCO jsem věděla (!!!). Juchjupí
2. Chytla jsem inspiraci. Aspoň tedy nějakou, ještě dnes se ji pokusím využít a něco sesmolím.
3. Ač jsem byla dnes vynervená ze školy a ze všech těch sobeckých, arogantních, neustále se předvádějících lidí, jsem už zase v normálu. Káva a domov dělají divy.
4. Nechápu naší ředitelku, dějepisáře, zeměpisáře, matikáře a v neposlední řadě třídního.
5. V minulém životě jsem musela být velice špatný člověk. Bůh mě totiž dost trestá.
6. Když Bůh řekl "Budiž blbost", stvořil toho "gangsta" z naší třídy.


A už nevím, jen to, že jsem dlouho nedala hudební typ, tak ho přidám.

Nádherná píseň od dokonalé Sii. Pokud někdo zná Odpočívej v pokoji, ví o co jde.
Be my friend
Hold me, wrap me up
Unfold me
I am small
I'm needy
Warm me up
And breathe me


Smutněkrásné a pokojné...

8. listopadu 2008 v 12:12 | tady žvaní Nifredil |  Zápisky (o) všem...
Týden proběhl vjakéstakés pohodě a smířlivé náladě. Kromě toho, že moji drazí, všemi milovaní spolužáci mě opět vytočili a zjištění, že naše škola je tak neorganizovaná, mě už nedokázal vyvést z míry.
Ani jednou jsem v tomto týdnu nebyla vyvolaná z matematiky, bohužel mám neblahé tušení, že mi to vynahradí v příštím týdnu, kdy budu opět poslouchat, jak jsem hloupý člověk, který vůbec nemá představivost a geometrické myšlení. Vím, že nemám geometrické myšlení, ale co s tím mám asi tak dělat? Požádat rodiče, aby se pokusili vrátit čas a jinak mě zplodit? To těžko...

Poslouchám Kluse a Kryla. Dopila jsem svojí ranní dávku kofeinu a chystám se na hruškový čaj. Přečtu si nějaké básně ( S. Plath, znáte? ) a nechám všechno náhodě, kam mě ten dnešní život zavane.

Včera...to vlastně bylo smutněkrásné. Vážně se mi dařilo zapomenout. Ten tvůj úsměv, kterým jsi mě pozdravil, neřekl jsi nic, jenom jsi se usmál. Kdybych věděla, že tě můžu mít, bylo by to hezčí. Bohužel...

Jsi vzpomínka

7. listopadu 2008 v 13:51 | tady žvaní Nifredil |  Duševní doteky
V poslední době vše co napíšu se mi nelíbí. Ale stejně píšu, jinak to nejde.


Noční blues

3. listopadu 2008 v 18:43 | tady žvaní Nifredil |  Duševní doteky
Dvě kratší. Opět rychle sesmolené z náhlé inspirace.
(Měla bych se spíš učit dějepis, ale...)