Ono je to vždy nějak úplně jinak...

29. října 2008 v 17:13 | tady žvaní Nifredil |  Zápisky (o) všem...
S tím, že už asi nikdy nebudu mít klidné prázdniny, jsem se smířila. Ovšem na tento příval novinek jsem nebyla vůbec připravená a myslím, že i polití několika litry studené vody bych uvítala víc než jednu šokující událost ( a to nejsem vůbec otužilec ).

Od šesté třídy jsem měla nejlepší kamarádku ( to slovní spojení nesnáším, přijde mi dětinské, hloupé a že se používá bez rozvahy, ale tohle je pravda, opravdu jsem to tak cítila ). Ještě s jednou holčinou jsme tvořily skvělou trojku, báječné kamarádství. Vše co vidíte ve filmech a přijde vám to absurdní - bylo to bezchybné. Dobře, bylo pár hádek, ale byly nepodstatné, krátké a ničím významné. Dospívaly jsme, měnily se, ale pořád jsme byly "spolu".

Až jednou si našla přítele. Ono je to hezké a nic proti tomu, ale.... Dávala mu všechno a on jí nic. Říkaly jsme jí to, naznačovaly....a přestávala se s námi bavit. Ne moc, ale bylo to znát.
Dala mu kopačky a přišla za náma. Byla smutná, fakt nešťastná. A my i přesto, co udělala, jsme jí pomohly. Protože tak to v přátelství bývá. Omlouvala se, říkala že ví, jak na nás byla hnusná...
Zase to bylo jako dřív...jenomže, známe to všichni...je snadné uvěřit a ještě snadnejší je padat...
Pak si zase našla kluka...a vykašlala se na nás úplně. Pohádaly jsme se. Řekla, že se s náma už nebude jezdit na naše "chatové akce", protože to pro ní už není, chce dospět a bydlet s ním. Vlastně od května jsme se spolu neviděly ( nepočítám asi dvoje potkání, kde byla jen ta hloupá konverzace typu "co bylo ve škole?" ). Přichystaly jsme jí velkolepou oslavu narozenin a ona radši byla s ním. A i přesto, co se stalo, se k ní neotáčíme zády. Vždy jí dáváme vědět o akcích, srazech...

A teď se nejspíš vdala. Ve svých osmnácti letech se vdala. A neřekla nám to.
Vážně jsem si myslela, že nějakých šest let nejde jen tak smazat. Jde, bohužel.


Teď z té veselé stránky. Byla jsem na koncertu Jamese Blunta. Neposlouchám ho, ale kdo by nešel, když má lístky zadarmo?...Bylo to skvělé, úžasné. On je skvělý. Lítal po podiu, skákal, "blbnul, krásně se usmíval, styděl se... Písničky dobré, některé až moc. Když seskočil z podia a pobíhal mezi diváky, objímal je, podával si s nimi ruku, líbal je a smál se, bylo to dojemné. S klidem můžu říct, že bych přišla o velký zážitek a vystoupení, kdybych nešla. Stáhla jsem si jeho cédéčka a poslouchám ho...a to je vše.
(s)mějte se...
Vaše rozpolcená Nif...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 cynalic cynalic | Web | 16. listopadu 2008 v 11:16 | Reagovat

nuz, nic netrva vecne ... aj ked celkom nechapem jej konaniu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama