Říjen 2008

Hlupáci jsou a budou vždycky o krok napřed...

31. října 2008 v 15:33 | tady žvaní Nifredil |  Neblábolící blábolník
V každém případě tomu věřím. Dneska jsem se o tom zase předsvědčila. Můžu se jím smát, můžu se na ně "tvářit", ale budou přede mnou ( jednu výhodu to má, nemusím se jim koukat do obličeje, i kdyý jejich zadní část není také zrovna příliš impozantní ).

Je hezké, že se snažíte ve škole a s životem se taky perete jak nejvíc můžete. Ale JIM se bude dařit vždycky líp. Nevím, čím to je, jak si to u Něj zařídali, čím Ho uplatili. Mají navrh.

Jestli se rozmýšlím se k nim přidat? V žádném případě. I když nikdy nevíte, jestli jím opravdu nejste.
Jak řekl někdo slavný ( už nevím jeho jméno ) "I ten nejskromnější člověk si o sobě myslí víc, než jeho přátelé". Asi je to pravda.
Ale jak tedy poznáme kdo a jací jsme? Podle svých přátel? Rovný rovného si hledá...Jak řekl někdo další slavný, u kterého opět nevím jméno "Neposuzujme člověka podle jeho přátel. Jidáš měl například úplně bezúhonné přátele." , což je pravda.

A nechápu proč všichni říkají "Je to dokonalý člověk", nebo úžasný, chytrý, krásný. Protože dobré je být i úplně obyčejným člověkem, který ráno vstane, u snídaně si přečte noviny, jde do práce, odpoledne se vrátí ke své rodině, na nic si nehraje, nepřetvařuje se a večer v klidu usíná.

Vaše užvaněné, rádoby polemizující Nif...
(která si občas hraje až moc)

Ono je to vždy nějak úplně jinak...

29. října 2008 v 17:13 | tady žvaní Nifredil |  Zápisky (o) všem...
S tím, že už asi nikdy nebudu mít klidné prázdniny, jsem se smířila. Ovšem na tento příval novinek jsem nebyla vůbec připravená a myslím, že i polití několika litry studené vody bych uvítala víc než jednu šokující událost ( a to nejsem vůbec otužilec ).

Od šesté třídy jsem měla nejlepší kamarádku ( to slovní spojení nesnáším, přijde mi dětinské, hloupé a že se používá bez rozvahy, ale tohle je pravda, opravdu jsem to tak cítila ). Ještě s jednou holčinou jsme tvořily skvělou trojku, báječné kamarádství. Vše co vidíte ve filmech a přijde vám to absurdní - bylo to bezchybné. Dobře, bylo pár hádek, ale byly nepodstatné, krátké a ničím významné. Dospívaly jsme, měnily se, ale pořád jsme byly "spolu".

Až jednou si našla přítele. Ono je to hezké a nic proti tomu, ale.... Dávala mu všechno a on jí nic. Říkaly jsme jí to, naznačovaly....a přestávala se s námi bavit. Ne moc, ale bylo to znát.
Dala mu kopačky a přišla za náma. Byla smutná, fakt nešťastná. A my i přesto, co udělala, jsme jí pomohly. Protože tak to v přátelství bývá. Omlouvala se, říkala že ví, jak na nás byla hnusná...
Zase to bylo jako dřív...jenomže, známe to všichni...je snadné uvěřit a ještě snadnejší je padat...
Pak si zase našla kluka...a vykašlala se na nás úplně. Pohádaly jsme se. Řekla, že se s náma už nebude jezdit na naše "chatové akce", protože to pro ní už není, chce dospět a bydlet s ním. Vlastně od května jsme se spolu neviděly ( nepočítám asi dvoje potkání, kde byla jen ta hloupá konverzace typu "co bylo ve škole?" ). Přichystaly jsme jí velkolepou oslavu narozenin a ona radši byla s ním. A i přesto, co se stalo, se k ní neotáčíme zády. Vždy jí dáváme vědět o akcích, srazech...

A teď se nejspíš vdala. Ve svých osmnácti letech se vdala. A neřekla nám to.
Vážně jsem si myslela, že nějakých šest let nejde jen tak smazat. Jde, bohužel.


Teď z té veselé stránky. Byla jsem na koncertu Jamese Blunta. Neposlouchám ho, ale kdo by nešel, když má lístky zadarmo?...Bylo to skvělé, úžasné. On je skvělý. Lítal po podiu, skákal, "blbnul, krásně se usmíval, styděl se... Písničky dobré, některé až moc. Když seskočil z podia a pobíhal mezi diváky, objímal je, podával si s nimi ruku, líbal je a smál se, bylo to dojemné. S klidem můžu říct, že bych přišla o velký zážitek a vystoupení, kdybych nešla. Stáhla jsem si jeho cédéčka a poslouchám ho...a to je vše.
(s)mějte se...
Vaše rozpolcená Nif...

Dvě za večer

26. října 2008 v 20:43 | tady žvaní Nifredil |  Duševní doteky
Rychle sesmolené, což se dá velice snadno poznat.

Nevím, jednou napíšu optimistickou, veselou báseň. Ale zatím nechci. Nebo to spíš nejde...jak chcete.


Jiří Žáček (1.část)

26. října 2008 v 18:23 | tady žvaní Nifredil |  V knihovně
Protože za chvíli se bude muset opět vrátit do knihovny, přidávám ty nejoblíbenější básně. Aby mě dál hřály a fasninovaly.

SAKRAAAA

25. října 2008 v 19:22 | tady žvaní Nifredil |  Zápisky (o) všem...
Stalo se mi přesně to, co ostatním. Články se mi zobrazují pod menu. Takže jsem menu zrušila....fakt díky....

A stejně budu šťastná, i když to někdy vůbec nejde...

24. října 2008 v 16:08 | tady žvaní Nifredil |  Zápisky (o) všem...
Šla jsem ve tmě domů. Byla zima, prsty mi z mrazu zmodraly, nohy mě bolely nepředstavitelným způsobem a levý loket jsem necítila ( ať žije práce ), ale věděla jsem že žádná fyzická bolest se nevyrovná té, kterou jsem cítila uvnitř. Svírala mi žaludek a chtěla jsem si vyrvat srdce...

Jevy a zjevy v mých dnech...

17. října 2008 v 15:53 | tady žvaní Nifredil |  Zápisky (o) všem...
Jsou dny, kterými propluji lehce a bez úrazu.
Jsou dny, kdy se mi lehce dýchá.
Dny ve kterých si věřím a doufám.
Dny, které mají kouzlo ve všem.
Jsou dny, které se nezapomínají. Jsou nesmrtlené.
I dny, které jsou těžší.
A mají svoje mouchy a problémy.
Dny, kdy se cítímk ničemu. Mám problém ze sebe dostat kloudnou větu.
Nemáminspiraci a chuť. Jsem prázdná.
Případám si hloupá.


A jsou dny jako byl dnešek. Zcela obyčejné. Ale ne zbytečné. Každý den je důležitý, když ho žijete.

A to je vše, co jsem chtěla napsat, zdělit, podělit...jak chcete.

Takže někdy opět....



Vaše poblázněná hloupá Nif...

Velký Den je tady!

16. října 2008 v 17:42 | tady žvaní Nifredil |  Srdeční
U23D mají dnes premieru.

Už jsem domluvená s kamarádkou, že na ně jdeme.

Těším se. Víc než na Vánoce. Víc než na prázdniny!

Těším se jak malé děcko.

Prostě se těším.


A nikdo mi to nevezme!

Blues bez tebe

12. října 2008 v 15:34 | tady žvaní Nifredil |  (ne)Laskavé lásky
Je taková...nevím, nerozumím jí.

O ničem

10. října 2008 v 17:18 | tady žvaní Nifredil |  Zápisky (o) všem...
Chtěla jsem napsat, že dnes byl fajn den.
Že matika je hloupost.
Chtěla jsem napsat, že dnes si udělám pohodu a klid. A nikdo mě nebude rušit...
Že jsem hloupý a vybíravý člověk.
Že z dějepisu mám za jedna a jsem za to děsně ráda.
Že jsem chtěla napsat báseň, ale pořád nemám tu inspiraci.
Chtěla jsem napsat, že káva je ta nejvoňavější věc.
Že minimum lidí ze třídy mám docela ráda...opravdu.
Že text
"Ak som nikdy nebol,
tak ma musíš vymyslieť.
Načmáraj ma kriedou,
vlož mi do úst zopár viet.
Vdýchni život dotykom
potom k srdcu namier šíp,
možno vstanem z mŕtvych
keď strelíš.
Ak som nikdy nebol,
aspoň dúfaj, že tu som.
Skús poprosiť nebo,
tam sa darí zázrakom.
Mám sto rokov meškanie,
žiadne meno, žiadnu tvár,
ak to nikdy nezvládnem,
tak ma láskou privolaj.
Možno prídem ako list,
tak stále dúfaj, že skúšam prísť."
je geniální.

Chtěla jsem napsat, že se pomalu nalézám. A nechci se ztratit.
Že i když mám milion důvodů, proč neumýt nádobí, stejně to musím udělat
a že je to věc, která mi tuze nevoní.
Chtěla jsem napsat, že zítřek možná nepřežiju.
Chtěla jsem toho napsat tolik, ale zase jsem to zapomněla.

A chtěla jsem říct, že dnešní hudební typ je ticho. To nejlepší...

Trapná a utrápená hodina matematiky

7. října 2008 v 19:28 | tady žvaní Nifredil |  Neblábolící blábolník
Sedím a nechápavě zírám (ano, zírám) do tabule.

"Jsem asi úplně blbá!"

Sousedka v lavici: "Nech toho! Proč si o sobě myslíš, že jsi blbá?!"

"Protože jsem blbá."

"Ty si blbá."


Ano. Matika dělá hlupce ze všech. Hlavně tedy ze mě.

Zase ta melancholie....

6. října 2008 v 10:16 | tady žvaní Nifredil |  Neblábolící blábolník
Včera jsem seděla v pokoji a jen tak přemýšlela nad světem(v mým možnostech) a dumala nad tím, jaký to má vůbec smysl....a pak jsem z obýváku ucítila vůni Vánoc....a všechno mi přišlo najednou lepší...


Ho! Titulky jsou moje slabá stránka

5. října 2008 v 18:46 | tady žvaní Nifredil |  Srdeční
Ty fotky v minulém článku...achijkychoj...nemůžu se dočkat filmu. I když na knihy filmové zpracování rozhodně nemá ani zdaleka, nenechám si žádný film ujít.
A jak je to u vás? Jste taky blázni do HP? ( u mě tedy spíše do Rona a Luny - je tak originální a střelená, že to jde až k hranicím možností )

Teď, pokud nechcete vědět, jak to bude ve filmu nečtěte!

Samozřejmě vše budeme brát s rezervou. Jednu sobotu prý bylo promítání nedokončené verze filmu. A tady jsou ty zajímavosti.


Tady a taky zde a třetí čast je tu.

Doufám, že některé scénu zůstanou, vypadají fakt dobře a vtipně. Ale tak strašně jsem se těšila na Harryho a Ginny po zápase famfrpálu a nic z toho není. Nemálo naštvanosti...

Na ukázku

5. října 2008 v 18:20 | tady žvaní Nifredil |  Srdeční
...už se sakra těším, snad se na něj dostanu i do 3D!

Plkání o minulých dnech

4. října 2008 v 14:04 | tady žvaní Nifredil |  Zápisky (o) všem...
Byla jsem u tabule na matiku...smála jsem se, nic jsem nevěděla, smál se i on, ale tomu jak jsem neinteligetní, pak se na nás rozeřval, že jsme nechápaví. Věřte, tuhle informaci dávno vím.

Rozhodla jsem se! Zkusím to na (a teď se nesmějte nebo to dobře zakryjte) žurnalistiku a DAMU, haha, musim se tomu smát i já.

Včera jsem dostala chuť na dobré víno. V lednici bylo už načaté, ale ten korek byl až příliš natěsno zandán. Nervy pracovali s kamarádem absťákem. Ale vyhrála jsem. Bohužel přes všechnu snahu, kterou jsem vynaložila, bylo víno ne moc chutné.

Jedno velké zjištění: měla bych se začít vážně učit. Ty trojky a čtyřky....nezdá se, že jsem měla na konci roku vyznamenání. Pfuit.

Tohle není hudební typ, pouze se koukněte a zamyslete.




Není nad dobrou koupel

4. října 2008 v 13:51 | tady žvaní Nifredil |  Pro mé očko♥

Jedna od R.Bacha

4. října 2008 v 13:47 | tady žvaní Nifredil |  Citáty
Svůj život jste zasvětili tomu, abyste se stali člověkem, jakým právě teď jste.
Stálo to za to?