Zpomal, srdce!

7. září 2008 v 12:59 | tady žvaní Nifredil |  Duševní doteky
Přes tolik hvězd

a tolik odpuštění
jsem se jen chtěla milovat.
Přes tolik cest
a mnoho snění
klopýtala jsem častokrát.
/Jenže dnes i ta nejjasnější hvězda padá
a stává se z ní pouhý stín.
Dnes se vše horším stává,
já zabalím tě do noci./
Přes trošku námahy
a pochopení
a špetku zrady
a provinění.
/V prázdné ulici spíš
jak zatoulaný pes
bez kouska pokory.
I včera bylo pozdě
na všechny
omluvy.
Měla jsi v sobě
víc než lásku
a mohla si toho nabídnout víc
než kdo tuší./
Tak proč jsem dala svoji duši?
/Dnes už nic nepocítíš./
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama