Pofoukáš mi zase srdce?

11. září 2008 v 16:36 | tady žvaní Nifredil |  (ne)Laskavé lásky
Nebo duši. To je jedno. Jednou to vždycky pomine.

Jednou,
opět v tom ocelově mrazivém ránu,
kdy pod bodem mrazu bude naše
přitažlivost,
se možná naše atmosféry
spojí.
Ty budeš zase ležérně
mámivý
a já...
zůstanu věrná.
Znovu budeme bojovat
proti nepříjemné zimě,
co nám ráno
vnikla do ložnice,
tím
že se
k sobě
přitiskneme
víc.
( A při druhém obejmutí
bude zima jen pouhá
výmluva )
Společně se budeme bránit
všem těm pomluvám
v naší hlavě.
Jen se jim vysmějeme,
mávneme rukou
a půjdem
ruku v
ruce
dál.
A to slovo "my"
přestane být jenom zvláštní frází.
Budeme ho znovu vnímat, cítit
a žít.
Jednou
se naše světy spojí.
A My si opět budeme
rozumět.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Raven Raven | Web | 12. září 2008 v 22:25 | Reagovat

No, poslední dobou mě po tvých básních nenapadají slova... jenom pocty. Docela intenzivní pocity. SNad tě to potěší...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama