Obejmi mě

25. září 2008 v 17:46 | tady žvaní Nifredil |  V knihovně

Jiří Žáček
(Pařížská písnička podle Jacquesa Préverta)
V zapadlé čtvrti kde se věčně šeří
kde vzduchoprázdno krátí dech
kde jenom saze sněží do kadeří
ona se chvěla na schodech
Chvěla se On stál vedle ní
ve městě plném kamení
A říkalu mu:
Obejmi mě obejmi mě obejmi mě
Vdechni mi kyslík do těla
Pořád mě objímej v té tmě a zimě
Nedopusť abych umřela
A říkala mu: Vezmi se mnou roha
tam kde tma voní po kvítí
Slunce ten puchejř strejčka Pánaboha
pro nás dva tady nesvítí
Nemá čas Hřeje pracháče
Líbej mě Je mi do pláče
Tak málo vzduchu k dýchání je tady
a slavík tady netluče
Třicet let je nám dohromady
Máme jen prázdné náruče
Líbej mě Jsme už dospělí
Život nás brzy rozdělí
A říkalu mu:
Obejmi mě obejmi mě obejmi mě
Vdechni mi kyslík do těla
Pořád mě objímej v té tmě a zimě
Nedopusť abych umřela
My dva už přece dávno nejsme děti
Na práci jsme už staří dost
Když na práci tak proč ne na objetí?
Když na pláč proč ne na radost?
Líbej mě líbej zas a zas
Život se musí prožít včas
Obejmi mě
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Raven Raven | Web | 26. září 2008 v 6:56 | Reagovat

to je... Půvabné. Konečně i pravdivé... a konečně,usmívám se nad tím :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama