Možná, že ráj v němž zůstáváš, si ukradla...

8. června 2008 v 11:56 | Nifredil |  Prozaické (ne)smysly
Někdy jí připadalo, že létá. Ať už na nebi v podobě malého ptáčka, který přináší jaro nebo jen na ulici mezi několika krámky s cetkami. Možná, že ten její dojem dělaly pouze jeho lehké boty, které se nad chodníkem snad opravdu vznášely. Několikrát se s ním cítila být něčím lepším než ve skutečnosti byla. Měl zvláštní kouzlo osobnosti a nedokázala si ho vysvětlit. Nejraději, a dělala to většinou před spaním, si představovala, že se tak cítí, protože ji naučil taky létat. A dokonce v to i jakýmsi způsobem věřila.
Jednoho dne (mohl být přesně takový jako je tento) kráčela přesně po té samé cestě jako on. Nervózně se kousala do horního rtu a těkala očima po všem možném. Párkrát za ním klopýtla, ale nevzdávala svoji cestu. Myslela jen na jakousi duševní výhru, která mohla přijít každým okamžikem. Rychle se na ni otočil a ona, stále s teplými dlaněmi a s košíkem plným přání, spatřila v jeho očích náhlou nenávist a možná i nepatrný odpor vůči ní. Zděsila se a zůstala stát přesně na rohu té nejrušnější ulice. Pořád se na ni díval a vypadala to, že kdyby měl tu sílu, možná ji i uhodí.
" Nejsem dobrej člověk." Tu větu skoro pošeptal, ale měla stejný efekt, jako kdyby ji zařval.
" Ne, to není pravda. Lžeš." řekla a pořád nespouštěla oči z jeho tváře.
" Ale víš, vždycky si to věděla. Možná sis to jen nechtěla připustit. Jsme každý úplně jiný člověk. A ty jsi, přiznejme to, příliš dětinská."
" Začínáš mě děsit." A sklopila oči.
" Chci konečně někoho normálního. Ty si pořád něco namlouváš, vymýšlíš hloupé hry a divíš se, že je nikdo nechce hrát a přitom si ani neřekla pravidla."
" Copak něco má pravidla? Nebo smysl?" Natáhla k němu ruku. " Pojď domů."
" Ne. Ty opravdu nic nechápeš." Jeho oči už začaly být spíš jen smutné a skoro bez života.
" Ale na začátku se ti to líbilo. Říkal si, že mě miluješ proto, jak dokážu vidět svět."
" Všechno se jednou omrzí, zlato." Vzal kufr a otočil se. A ona, křehká a s poslední sílou, na něj zavolala: "Bylo to až moc krásné a ty ses jen zalekl."
Naposledy se na ni podíval a v jeho očích teď byl opravdu poznat odpor.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama