Červen 2008

Myslíte, že budete někdy úplně štastní?

17. června 2008 v 19:33 | Nifredil |  Neblábolící blábolník
Opravdicky. Bez přetvářek a falše. Až vám to bude připadat směšné...
Jestli si myslíš, že tvůj život je jen automat, do kterého strčíš své kvality a vypadne ti štěstí, tak budeš hodně zklamaný.

Co takhle spřátelit?

14. června 2008 v 11:14 | Nifredil |  Zápisky (o) všem...
Hm? Tak kdyžtak písněte.



Každé tři sekundy...

13. června 2008 v 16:13 | Nifredil |  Zápisky (o) všem...
Dovolte, abych vám sdělila, že všechny známky jsou uzavřeny. Ááách!
Tedy vlastně kromě tělocviku, ale na ten nedávám velký důraz. Takže ještě příští týden musím naklusat v tý hnusný zimě na hřiště a tam si pěkně odběhnout kiláček, odskákat si pár metrů a hodit pár kilama. Opět se ztrapním, všichni se mi budou smát, ale já to konečně budu mít za sebou.
Jinak ve škole dneska nic, jen pár blbejch poznámek a ještě blbjejších lidí, který mi nestojej ani za zmínku.
Jinak tady.
Není třeba komentář.
Mějte se.
Nif

Saudek - 1.várka

10. června 2008 v 20:45 | Nifredil |  Umělecká díla

Sex nejen ve městě

10. června 2008 v 14:31 | Nifredil |  Zápisky (o) všem...
Včera večer asi po milionech letech v kině. Samozřejmě že na ničem jiném než na Sexu ve městě. Nezklamal, spíše potěšil. Ááách, chci svého pana Božského.
Venku je krásně a i přesto, že mělo pršet neprší. Učení je až příliš, ale dnes mi to nějak nevadí. Musím se učit zsv, což mě baví - sociologie to je moje.
Na duchaplné články jsem expert.
.
.
.
.
Snad víš, že na tebe pořád myslím(i když nechci, fakt ne)
Ještě mi scházíš, ještě jsem nepřivykl,
nepřichážíš, že nepřijdeš.
Že zvonek nezazvoní, dveře se neotevřou,
že prostě jinde s jiným jseš.
Ještě mi scházíš,
ještě stále mi scházíš.

Možná, že ráj v němž zůstáváš, si ukradla...

8. června 2008 v 11:56 | Nifredil |  Prozaické (ne)smysly
Někdy jí připadalo, že létá. Ať už na nebi v podobě malého ptáčka, který přináší jaro nebo jen na ulici mezi několika krámky s cetkami. Možná, že ten její dojem dělaly pouze jeho lehké boty, které se nad chodníkem snad opravdu vznášely. Několikrát se s ním cítila být něčím lepším než ve skutečnosti byla. Měl zvláštní kouzlo osobnosti a nedokázala si ho vysvětlit. Nejraději, a dělala to většinou před spaním, si představovala, že se tak cítí, protože ji naučil taky létat. A dokonce v to i jakýmsi způsobem věřila.
Jednoho dne (mohl být přesně takový jako je tento) kráčela přesně po té samé cestě jako on. Nervózně se kousala do horního rtu a těkala očima po všem možném. Párkrát za ním klopýtla, ale nevzdávala svoji cestu. Myslela jen na jakousi duševní výhru, která mohla přijít každým okamžikem. Rychle se na ni otočil a ona, stále s teplými dlaněmi a s košíkem plným přání, spatřila v jeho očích náhlou nenávist a možná i nepatrný odpor vůči ní. Zděsila se a zůstala stát přesně na rohu té nejrušnější ulice. Pořád se na ni díval a vypadala to, že kdyby měl tu sílu, možná ji i uhodí.
" Nejsem dobrej člověk." Tu větu skoro pošeptal, ale měla stejný efekt, jako kdyby ji zařval.
" Ne, to není pravda. Lžeš." řekla a pořád nespouštěla oči z jeho tváře.
" Ale víš, vždycky si to věděla. Možná sis to jen nechtěla připustit. Jsme každý úplně jiný člověk. A ty jsi, přiznejme to, příliš dětinská."
" Začínáš mě děsit." A sklopila oči.
" Chci konečně někoho normálního. Ty si pořád něco namlouváš, vymýšlíš hloupé hry a divíš se, že je nikdo nechce hrát a přitom si ani neřekla pravidla."
" Copak něco má pravidla? Nebo smysl?" Natáhla k němu ruku. " Pojď domů."
" Ne. Ty opravdu nic nechápeš." Jeho oči už začaly být spíš jen smutné a skoro bez života.
" Ale na začátku se ti to líbilo. Říkal si, že mě miluješ proto, jak dokážu vidět svět."
" Všechno se jednou omrzí, zlato." Vzal kufr a otočil se. A ona, křehká a s poslední sílou, na něj zavolala: "Bylo to až moc krásné a ty ses jen zalekl."
Naposledy se na ni podíval a v jeho očích teď byl opravdu poznat odpor.

Pouze mezi námi

8. června 2008 v 11:55 | Nifredil |  (ne)Laskavé lásky
Pamatuješ si ještě na to
jak vybuchla nám Hirošima?
Svíčky použili místo hvězd
a ta chvíle
byla
k uzoufání
smutná
(dodnes na ni vzpomínám).
Udělali jsme pár trapných chyb.
A neměli jsme zkoušet všechno hned.
Ty okamžiky už nikdy nevrátíme zpět.
Naše láska byla...
tak nebezpečně radioaktivní
jak při katastrofě v Černobylu.
Vyvěsili jsme
pramínky snů
do oken
a vše společné nám zabral exekutor.
/Pořád nechápu
jak ti můžu ublížit
když tě objímám./

Tobě...

8. června 2008 v 11:55 | Nifredil |  Duševní doteky
...protože psaní v slzách bolí nejvíc
protože omluv se snadno přejíš.
...protože Ty si mě hladil za
princezny.
...protože Ty si mě viděl
lepší.

Protože smrt k nám přijde vždy
neohlášená
třeba jako pošťák
který náhle zaťukal jinak
darovaná věc co se nám
rozbila
jako suché listí
které se rozhodlo
dneska nepadat.

...protože nic není nadarmo
a taky zadarmo.

A s trochou štěstí bys mi
nikdy nepřišel říct promiň
s pocitem viny a se slabší
křečí v zátylku.

...protože s poslední kapkou
ze sklenice
měla bych ti říct už naposledy
sbohem.
...protože se nikdy nevrátí žádná
chvíle s tebou.
...protože zrnko prachu nerozpoznáš
v milionech dalších.

/Protože si to byl Ty/

Bolíš mě...

8. června 2008 v 11:54 | Nifredil |  (ne)Laskavé lásky
Bolíš mě
tak, že do tvých
příliš jemných zad
vyťukávám morzeovkou
prosbu aby si se

pokusil už tak nesmát...
Jenže
víš
je těžký nevidět tě
znovu se rozesmát.
Bolíš mě
tak, že si tě už
ani nedokážu namalovat
v mých dlaních.
Jsi pak jen zažloutlý negativ
a já pro tebe umírám
v tvém adresáři.
A tlačí ten dotek,
který se nesnaží
utěšit
a nebo to, že
mě prostě přepíšeš
jako jednu z těch tvých
nejdramatičtějších povídek.
Bolíš mě
a nenávidím všechny ty
moje "kdyby"
co chodí mi po bytě.
Možná, že je to
jen ranní smutek a
skládání poklon
v té absurditě.
Pálí to
když vím
že se za chvíli rozprchneš
a beze mě
zestárneš.
Bolíš mě
a vím, že si nikdy
nebyl udělaný pro mě.
Tví rodiče to
asi takhle nechtěli.
Je mi nevolno,
a nebude to jenom tou
špatnou kvalitou červeného vína.

Skvrna

8. června 2008 v 11:54 | Nifredil |  Duševní doteky
Jsem jen skvrna
na bílém
ubrusu
a s trochou
nevkusu
ještě se
rozlezu.

Konečně

8. června 2008 v 11:54 | Nifredil |  Duševní doteky

V tom opojení černé kávy
a v oparu levných cigaret
říkám ti navždy
sbohem
protože zítra už možná
mohu
uletět...

Uvědom si to

8. června 2008 v 11:53 | Nifredil |  Duševní doteky
Schoulená uprostřed něčeho
co ani nejde popsat.
Večer si pouští Čajkovskeho
/a nebo plyn,
když to chceš narovinu/
Všechnu tu krásu
do tvých očí naposledy
smět vepsat.
Do všech míst padáš
a nemáš žádnou šanci.
A to co děláš
je jen klam.
Nikdo tě nezachrání
nikdo tě nezachytí
nikdo ti nepomůže
nikdo ti nebude
držet ruku na týhle
cestě.
Na týhle cestě plný
křivdy a ran.
Nikdo ti nedá ještě jednu šanci
žít...

Odlidštění

8. června 2008 v 11:52 | Nifredil |  Duševní doteky
Dnes je den smutků
ušitých na míru
Neviditelná špína

za nehty
ze svěcené vody
/všechnu ji rozlít
na desku
klavíru/
Víš,
ještě jednou zastavit
věci
nutící tě stát.
Nemyslet na hříchy
se kterými si
narozená.
Ne
nenuť mě říct ti
z a s t a v s e
Konec nikdy není
tak zábavný
jako začátek.
(pro zdůraznění:
nesmíš se vrátit
nazpátek)
Na kůži nechat
padat tvrdost života
aby se aspoň
jednou zjemnila.
Chovat se jak
děvka v světskym autě
...vlastně ses
ničím neprovinila.
/Možná jen tím,
žes zabila/

Má smuténko...

8. června 2008 v 11:52 | Nifredil |  (ne)Laskavé lásky
Nechat se utopit
v tvých očích...
a už nikdy se nevyplakat
z nich.
/je smutek rána a
procitnutí lamp/
Pokusím se nenazvat tě
smuténkou
Bylo by až moc lehký
pořád se jen smát.
Já totiž nejsem ta
kdo matlá ti marmeládou ústa.
Víš, nejsem na sladký...

Malířka Tebe

8. června 2008 v 11:52 | Nifredil |  (ne)Laskavé lásky
Jednoho dne jsem se
stala malířkou
Najednou byly všechny zdi
plné Tebou
Bílý papír ožil
Tvým dechem
Nic už nebylo
zbytečně prázdné
Veselé odstíny
překryly šeď
Na prádelní šňůře
oběsila jsem smutek
Snad jen ty
uplakaný oči
začaly mi chybět
a přestala jsem si
okusovat nehty
...
Musela jsem se naučit malovat
protože je to jediný způsob
jak být s Tebou...

Za něco...

8. června 2008 v 11:51 | Nifredil |  Duševní doteky
Jsi dívka v negližé
točící se na špičkách
.
.
.
s ranním tiskem
a s panákem rumu
tančíš
....
Nechceš se stát
jen beránkem
konzumu.
Poskakuješ
směješ ticho
brečís
a málo dýcháš...
Proplouváš odpadky
pahýly těl
věříš
...
pískáš pro úplatky
a cesty se ti klikatěj
Jen klid. Klid, prosím!
Tohle jen tak nezaspíš...

Salvador

8. června 2008 v 11:49 | Nifredil |  Umělecká díla
Nejde jen tak popsat...slova nestačí, musíte to cítit.

I po tak dlouhé pauze nemám stále nápad na titul

7. června 2008 v 13:34 | Nifredil |  Zápisky (o) všem...
Skoro rok jsem tu nebyla a mohu vám říci, že se toho událo až příliš(tedy aspoň podle mého vkusu). Zkusila jsem věci nové, možná i nevídané a nic moc... Jen jsem zjistila, že bych se chtěla vrátit sem, protože i přes ty problémy to tady bylo a bude to nejlepší.
Ójémine až já vám budu vyprávět ty zážitky...ale pro ně si vymezíme jiný čas.
Takže teď jen alohadohola...a zas příště(tentokrát brzy).

Jednoduše řečeno...

7. června 2008 v 11:27 | Nifredil |  Zápisky (o) všem...
stýskalo se mi.