Listopad 2007

Za trochu slibů aspoň malé množství lásky...

30. listopadu 2007 v 19:05 | Nifredil |  Zápisky (o) všem...
Dnes den na nic...do školy jsem vůbec nemusela chodit, ačkoli jinak bych nevyfasovala jedničku z dějáku (ooo děkuji, děkuji mockrát za ty salvy). Několikrát se mi stalo, že jsem si myslela, že někoho nenávidím. Tedy ne nenávidím, to je vždy trochu silné slovo, ale prostě fakt nemám ráda. Ani malým kouskem srdcem ne. A asi tak týden dozadu jsem přišla na to, že nemám ráda jen jednoho člověka. A to je jeden takový sobecký hajzlík, namachrovanej grázlík a nevím co ještě. Tyhle typy jsem prostě nikdy nemusela.
Možná mám slabost pro ty učiněný dobráky...
Někdy se cítím strašně osamělá, ale tak nějak hodně vnitřně, víte co tím myslím, ne?
Čeká vůbec na někoho aspoň malý kousek lásky a štěstí? Ne...spíš si ho musíme najít sami...ale podaří se nám to?
Slíbím cokoliv, jen aspoň nachvíli být tak absolutně šťastný, až vám to přijde směšné, tak šťastný až to nebude existovat...tak tak tak...až vás budou považovat za blázny když si budete prozvěvovat na ulici...


P.S. Někdy si přeju, abys vedle mě jen tak stál a nic neříkal. A všechno by bylo snažší. Svět by byl hned lehčí...



Charles Aznavour - La Boheme

29. listopadu 2007 v 16:54 | Nifredil |  Srdeční
Ooo francouzské šansony...Charles Aznavour je přímo mistr tohoto oboru. Jeho pohyby rukou a vyjádření písně pomocí kapesníku, vždycky mě dostane...A ten překlad je vlastní, tak se neděste!

Bohémský život

Budu vám vyprávět příběh,
který se stal před 20 lety
a vy ho nemůže znát.
Montmartre v onen čas byl výstavní
s šeříky rostoucími pod okny.
A skromně vybavený pokoj,
který sloužil jako hnízdo nevypadající moc dobře.
Věděli jsme každý o tom druhém,
já, kdo plakal venku hladem
a ty, kdo pózoval nahý.

Bohémský život, bohémský život,
tak říkám - byli jsme šťastní.
Bohémský život, bohémský život,
jedli jsme jen jedno jídlo pro dva.

V sousední kavárně nás bylo několik,
kdo čekal na slávu.
A ačkoli jsme četli noviny s prázdnými žaludky,
tak jsme nikdy nepřestali věřit.
A když nám nějaké bistro dalo teplé horké jídlo
za náš obraz
a recitovali jsme ve skupině u kamen,
zapomínali jsme na zimu.

Bohémský život, bohémský život,
tak říkám - jsi krásná.
Bohémský život, bohémský život,
Všichni jsme měli nadání.

Často jsem stával u malířského stojanu
a překonával bezesné noci tím,
že jsem retušoval dizajn linií ňader
a křivek boků.
A jen ráno jsi si sedala ke stolu
s bílou kávou.
Unavení ale potěšení.
Muselo to být tím, že jsme se milovali navzájem
a milovali jsme život.

Bohémský život, bohémský život,
tak říkám - bylo nám 20.
Bohémský život, bohémský život,
a žili jsme v atmosféře času.

Když náhodou nějaký den půjdou
cestou k mojí staré adrese,
nepoznám nic,
žádné zdi ani ulice, které viděly mé mládí.
Zvýšky na schodech vidím ateliér,
kde nic nezůstalo.
S novou výzdobou Montmartru vidím smutek
a šeříky jsou mrtvé.

Bohémský život, bohémský život,
byli jsme mladí, byli jsme blázniví.
Bohémský život, bohémský život,
to znamená nic víc.

Pohodička a jakási melancholie...

24. listopadu 2007 v 12:38 | Nifredil |  Zápisky (o) všem...
Dneska je přímo ideální den pro lenošení. A přesně tak ho využiji. Sice je ošklivo a v mém pokoji je neuvěřitelná zima, ale nebudu si s tím lámat hlavu a udělám si pohodový den. A našla jsem si dokonce chvilku a něco sem napíšu. Jen tak, abych vám napsala jak se daří a zeptala jak se vede zase vám.
V poslední době se toho opravdu moc neděje. Škola je při starém - stejné známky a stejné pocity ze spolužáků a profesorů. Snad jenom, že si pomalu začínám ujasňovat, na jakou vysokou školu bych chtěla jít. Stáhla jsem si hru The Sims 2 a teď se mi dostáhla i Univerzita, tak snad mi to půjde.
Čím víc se blíží Vánoce, tak mám víc melancholickou náladu. Vzpomínám na ty miloučké chvíle, kdy jsme byly se sestrou mále děti a na Štědrý den jsme se vždycky oblékaly do roztomilých šatiček a večeřely až po rozbalení dárků, protože jsme to samou nedočkavostí nemohly vydržet.Někdy bych hrozně chtěla vrátit čas, aspoň na malou chvíli si užít ty bezstarostné chvilky štěstí. Ty chvilky, kdy jsme si jako malé ratolesti dokázaly užít každé drobnosti a nikdy nám to nepřišlo divné. Dnešní doba je prostě zvláštní, uspěchaná a příliš předpojatá. A člověk se v ní pomalu ztrácí.
Dost bylo mojí prazvláštní nálady. Mějte se krásně a užívejte si víkend, než zase nastane škola.
P.S. A napište jak se vám daří.

Řetězák-už zase(smích)

21. listopadu 2007 v 18:19 | Nifredil |  Šuplík!
aQo Sa MaS ?
ále mohlo by být líp, ale co nadělám...
mAs RaDa HuDbU?
tak jasný, ne?
PoCuLa Si O CiNeMa BiZzArE ?
co to?
Co Si O NiCh MySlIs ?
jak si o nich mám něco myslet, když je neznám?
MaS StAlY PrEhLaD O HiT PaRaDe ?
tohle nesleduju, mám svoje vlastní starosti(smích)
Co Je TvOj NaJ HiT ??
v poslední době Sometimes you can´t make it on your own
TvOj NaJ SpEvAq/CkA ??
Pink, Bono...ale těch je...
NaJ QaPeLqY ?
U2, Nickelback, Placebo, Lucie, UDG, Desmod, Guano Apes...atd
QdO Ma PoKrAcOvAt ?
ať pokračuje kdo chce!

Henryk Sienkiewicz

16. listopadu 2007 v 16:34 | Nifredil |  Citáty
Lež stejně jako olej plave na povrchu pravdy.
Čím je spisovatel lepší, tím méně literárně píše.

Placebo - Meds

16. listopadu 2007 v 16:19 | Nifredil |  Srdeční


Léky

Byl jsem sám, svobodný - ale na dně,
dělaje maximum proto, abych nezapomněl.

Co se nám to stalo?
Co se se mi to stalo?
Co se to stalo, zatímco jsem to prošvihnul?

Byl jsem zmatený vyššími místy,
zapomínal názvy, jména a místa,
kolemjdoucí na mě koukali,
jako kdyby to mohli anulovat.

Baby, zapomněl sis vzít svoje léky?(2x)

Byl jsem osamělý,
upřeně hledící dolů přes římsu,
dělaje maximum proto, abych nezapomněl..
všechny druhy radosti,
všechny druhy spontánnosti..
a náš 'hrdinský' slib..

Co to pro nás mělo za význam?
Co to pro mě mělo za význam?
..a důsledky.

Byl jsem zmatený
ptáky a včelami
a zapomněl, kdo vlastně jsou

Baby, zapomněl sis vzít svoje léky?(4x)

A sex a drogy a problémy(4x)

Baby, zapomněl sis vzít svoje léky?(6x)

Byl jsem osamělý,
svobodný - ale na dně,
dělaje maximum proto, abych nezapomněl..

Pozdrav už v ne takovém spěchu

16. listopadu 2007 v 16:15 | Nifredil |  Zápisky (o) všem...
Opravdu nemám na blog čas. Ale teď (kupodivu) jsem si ho udělala. Takže se budu snažit sem dát dneska, v mém jediném volném čase, pár věcí. Budu se snažit.

Za posledních dní se toho stalo hodně. Hlavně bylo čtvrtletí, jak každý ví. dalo mi to zabrat, sice je to jenom čtvrtletí, ale známe naše rodiče, že? Snažila jsem se co nejvíc a vyšlo mi to na dvě trojky a hůř už nic. Což je docela ok?...
A bylo toho moc i bez toho učení. Strašně moc pocitů v mý hlavě...znáte, ne?
A začíná se mi líbit kluk od nás ze třídy...bože, nemůžu uvěřit tomu, že jsem to napsala!!!...
Měla bych končit, jinak ze mě vypadne ještě víc věcí, se kterýma se fakt nechci chlubit...
Mějte se krásně a čus!

Videjko

10. listopadu 2007 v 12:21 | Nifredil |  Jake Gyllenhaal♥
Nechápu to...jak může být někdo tak dokonalý?

Please...U2

10. listopadu 2007 v 12:15 | Nifredil |  Srdeční

Nestíhám...

7. listopadu 2007 v 14:33 | Nifredil |  Zápisky (o) všem...
Nějak v poslední době nestíhám...snad o víkendu bude spoustu času, aspoň teda doufám. Takže se někdy v dohledný době asi ozvu. Mějte seee

Ještě jsem ho nenašla...

1. listopadu 2007 v 21:51 Zápisky (o) všem...
Už v útlém dětství jsem přišla o iluzi toho, že se o vás vždy někdo postará. O tuhle jistotu mě připravilo několik situací. Například když jsem si jako malá hrála na pískovišti, olizovala jsem písek a chytla salmonelózu a při tom si moje vlastní matka četla jednu ze svých harlekýnek. Od těch dob se snažím být co nejvíc samostatný člověk, i když musím přiznat - někdy se mi to opravdu nedaří. Pokud mám něco zařídit, svedu to okamžitě na ostatní. Možná to není nesamostatnost, ale pouze má otřesná lenost, kterou máme snad už odjakživa v rodině.
Ale jedno si přece jenom začínám uvědomovat. Člověk je stejně vždycky na někoho odkázán, ať už chcete nebo ne, vždycky tu bude někdo o koho se bude chtít opřít. A je už jenom na něm jestli vás nechá použít jeho rameno. Někdy je ten pocit docela příjemný.



Možná, že si má každý z nás najít nějakého svého strážného anděla. Ať už reálného, v podobě přítele nebo rodiny. Nebo toho duchovní. Sice je jen vymyšlený, ale pro vás bude navždy ve vašem srdci. A to je důležité.