...a možná, že už budu v klidu usínat

17. října 2007 v 18:05 | Nifredil |  Zápisky (o) všem...
Jak už jsem psala - v poslední době se toho hodně událo, jen jsem prostě neměla sílu a chuť o tom psát. Vlastně to nechci ani teď, ale musím se z toho nějak "vykecat", jinak bych z toho možná už zblbla...

Když se nad tím dopodrobna zamyslím, tak to ani není nic strašného, jen pro mně snad nějak důležité...
Vždycky jsem si myslela, že všechno půjde hladce(docela naivní, že?), ale nikdy tomu tak nebylo a v minulých dnech jsem si to v sobě pořád nějak rozpitvávala a hodně o tom přemýšlela a musím říct, že je mi všeho tak nějak líto. Možná proto, že jsem v určitých věcech fakt hloupá a dělám věci bez jakéhokoli rozmyšlení...A s dovolením jsem napíšu dva dopisy, který ti dva fakt nikdy neuvidí...amen...



Milý K1,
ačkoli tě neřadím na první místo, chci napsat tenhle dopsat nejdříve tobě. Pamatuju na ty chvíle, co jsme s polu několikrát trávili. Vím, že to bylo hodně zmatené a možná trochu neohrabané, ale co na tom? Myslela jsem si, že z nás budou dobří přátelé nebo něco takového, ale hodně jsem se zmýlila. Dobře se vybavuji věty, které si mi říkal. Něco jako, že jsem prostě skvělá kámoška, fakt supr holka co vždycky pomůže. Ale kdepak...Pokaždý, kdy jsi něco chtěl nebo potřeboval, tak já to udělala a nikdy v tom nehledala prospěch pro sebe, víš? Fakt si uvědomuji, že si se mnou byl ve chvílích kdy ti bylo špatně, když jsi potřeboval útěchu nebo radu. A nic víc. Viděl si ve mě jenom nějaký záchranný lano nebo vestu...ale tohle nechci. Přátelství je taky o něčem jiném. Netvrdím, že bych ti nechtěla pomoct, ale takhle to dál nejde. Ne tvým způsobem. Protože jakmile je ti líp, jakmile se ti všechno daří, tak pro tebe vždycky zmizim. A já? Já se můžu klidně utrápit, brečet před tebou a křičet a ty si toho ani nevšimneš. V těchle chvílích mě prostě nepotřebuješ. Ale napadlo tě, že potřebuju někdy já tebe? Asi ne...A je mi toho fakt líto.Ale stejně te mám pořád ráda a budu doufat, že jednou se to snad změní a my budem zase kamarádi. Nevyznám se v tobě...

Můj nejdražší K2,
ani nevím jak začít. Můj příteli...I když už se spolu nevídáme a potkáváme se jenom na ulici, tak pro mě budeš pořád ten nejlepší kluk pod sluncem. Já vím, já vím...vždycky si mě měl rád jenom jako kamarádku a já to chápu. Ale stejně, někdy se s tím nemůžu smířit. Chápeš mě trošku?
Jednou si ke mně přišel a řekl: "Asi sem se zamiloval. Ale potřebuju pomoct. Ona si mě snad ani ještě nevšimla." A já? Řekla jsem, že ti pomůžu, že udělám cokoli jen abys byl šťastný. Objal si mě a řekl, že jsem skvělá kámoška. Tobě se vrátily hvězdy do očí a mě se zbortil svět. Ale pomohla jsem ti...aspoň trochu. Ale stejně spolu nejste a víš, že mě to nemrzí? Je to zlé, vím to. Ale ona pro tebe nebyla. Zasloužíš si lepší holku. Netvrdím, že mě, to ne. Prostě lepší. A já ti ji přeju, opravdu z celého srdce ti ji přeju. Přeju ti všechno, všecičko nejlepší, hlavně aby si byl šťastný. Navždycky, fakt navždycky tě budu mít ráda...Nikdy na tebe nezapomenu, ale musím tě pustit z hlavy.


Uděla jsem hodně chyb a některých fakt lituju. A ani jsem se z nich možná nepoučila. Spíš jen pořád padám na ústa. Někdy mi tenhle svět přijde tak strašně bláznivej, nechápu ho. Nechápu život, nechápu lidi co se neumí chovat k druhým. Snažím se najít smysl toho všeho a když už se mi zdá, že jsem ho našla, tak mě něco vyděsí a já ho upustím - je pryč a můžu hledat znova. Ale už mě to nebaví. Nechám to všechno být.

P.S. Moji drazí přátelé! Mám vás ráda, ale pamatujte na to, že tu nebudu pořád stát s otevřenou náručí a s nějakou radou. Jsem taky člověk, taky se někdy potřebuju svěřit. Už prostě nemůžu...

P.P.S. Řízla jsem se do prstu, chce se mi brečet...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 delightful-girl delightful-girl | Web | 17. října 2007 v 19:49 | Reagovat

tak npřed ti chci říct díky, za to že jsi mi napsala komentář a že mě (aspoň mi to tak připadá a moc ti děkuji) podporuješ. Jsi jedna z mála lidí, které mi aspoň řeknou hodně štěstí, zlom vaz atd. A musím ti říct, že jak vidím tak je někdy lepší se vyzpovídat a potom jak jsi sama řekla, líp usínat. (se tii bude). Tak doufám, že to zvládneš taky tak a ti co si tě neváží jsou .... radši vynechám. A tak to taky nějak přežij a přeju hodně nových úspěchů (usmívající smajlík)

2 ZombieBunny ZombieBunny | Web | 21. října 2007 v 13:08 | Reagovat

bože ... už som ti k tomu raz písala komentár ale nejako zmyzol xP ... tak ešte raz ... ja dúfam že to všetko zvládneš :) ... a potom bude už iba dobre :) ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama