František hrubín - Romance pro křídlovku

7. září 2007 v 18:33 | Nifredil |  V knihovně
Tohle mě přímo nadchlo(nadšený úsměv)!
Takže přidám nějaké ty úryvky...

(...)
Terina. Vím jenom,
že je jí patnáct. Chci si ji vypodobnit,
je však nevypodobitelná. Je všechno,
co mých dvacet let do mne nanosilo
z vůní a tvarů a z čeho si dnes ona
jak z pláství vybrala strašné sladkosti.
Je všechno, co naráz zastavuje srdce,
a přece to není smrt. A je všechno,
čím vždycky člověk poprvé vydechne.
Milenka ještě ne, na to je jí mnoho.
Nevím, kolik má rukou a kolik úst,
každým stéblem a lístkem a každou hvězdou
mě žíznivě pije. Jsem vesmírem
doteků, až mě mrazí, a přece jsme se
plaše dotkli jen jednou.

(...)
Terino,
odjelas ve voze se záclonkami.

Včera jsi ke mně vyskočila v jízdě,
koleny ses mi opřela o lopatky
a má křídla se rozprostřela v tvé krvi.
Byl jsem k zbláznění živý.

"Neumřete mi!"
řeklas mi dnes ráno.

(...)
"Umřela na záškrt. V zimě."
"Terina?"

Večer budu ležet u plotu, obličejem
v trávě. Z návsi mě Viktorova křídlovka
bude přibíjet k zemi a její sólo
bude se třepetat pod mými spánky,
pěstmi je budu vyhánět, to bych si však musel
rozpoltit hlavu o mezník, aby naráz
vyrazilo ven.



Napsala bych toho víc, ale znám se...líbí se mi to tak, že bych vám to tady musela celé přepsat...no někdy si to přečtěte...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama