Zrza

28. srpna 2007 v 21:57 | Terin |  Prozaické (ne)smysly
Byli jsme tenkrát strašně malí.Spíš malí smradi.Ani nevím kolik nám to vlastně bylo.Snad do třetí třídy jsem chodil a ona byla o rok mladší.Bydlela v sousedství a měli jsme se rádi.Já a Zrza.
I dnes když zavřu oči, tak ji zase uvidím.Zrzavé vlasy zářící jak oheň a pihy skoro až k uším.Byla drzá, vzteklá a malá.Hubeňour se záplatou na sukýnce a věčně padajícíma punčocháčema.
Hráli jsme si na indiány, závodili v polích a kradli spolu jabka.A někdy se i pohádali.Kvůli mé hlouposti:"Zrzi, Zrzi co tě mrzí?Ta zrzavá palice!".To se pak vždycky ke mně otočila zády, aby zakryla slzy.Rychle si je rozšmudlala po tvářích a vyplázla na mě jazyk.Hrál jsem jí také divadlo.Měl jsem herce vyrobený z kaštanů a udělaný trůn z klacků pro princeznu Zrzu.To se jí vždycky líbilo.Zapomněla, že se na mě zlobí a smála se od ucha k uchu.
Jednou jsem chtěl, aby se bála.Tak jsem nechal zabít toho zrzavýho panáka.Jenže pak jsem si vše uvědomil a vzpomněl si na ten hrob.Hrob mrtvýho vrabčáka, kterýho jsme našli tak bezvládně ležet u stromu.Začal jsem strašně bulet.Ale Zrza?Ta nebyla vůbec smutná.Možná jí to bylo jedno.Možná jí nedošlo, že je vlastně zabitá.Seděla na kraji cesty, pozorovala motýly a divila se, že je nechytám.
Zrza, ta moje zrzavá palice.Byla mé druhé já.Měli jsme se rádi a vyváděli spolu různě hlouposti.Až jednou na naše místo nepřišla.Myslel jsem, že ji nepustili ven kvůli tomu rozbitému oknu.Vracel jsem se domů a pak ji viděl, jak ji odvážejí s mámou a s tátou černým auťákem.Hleděli jsme na sebe a v jejích očích byl znát tak bolestný smutek.A došlo mi, že je to naposled co ji vidím.Pamatuji se ten večer ještě teď.Nešel jsem dlouho domů.Veděl jsem jak strašně budu bit.Ale když jsem se vrátil domů táta mě vůbec nezbil.Ten večer jsem slyšel jedno nový slovo - žid.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama