Jan Skácel

29. srpna 2007 v 12:09 | Terin |  V knihovně
Smlouva
Nechci, aby mne obmýšlel kterýkoliv bůh.
Mám odedávna svého,
pro vlastní potřebu, i k svému narovnání.
A pro pokoru, která je mi třeba.

Někdy se přihodí, že lidská duše smrdí
jak namoklá psí srst.
Za to se nerouhám. Chci jenom, aby bolest
opravdu bolela a slza byla slza.



Chvíle
Za žádnou pravdu na světě.
Ale jestli chceš,
za malý pětník ticha.

Je chvíle, která půlí krajinu.

Pokorný okamžik,
kdy někdo za nás dýchá.



Dávno
Na břehu tiše splývajících ptáčku
ležela pravda
snadná jako smích.
Nebylo,
co by zasloužilo lež
na břehu pěnkav volně plynoucích.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Raven Raven | Web | 8. září 2008 v 19:29 | Reagovat

Jan Skácel

Kdo potmě pije víno

Celou noc čeká anděla

čeká že přijde sepsat jeho při

věří že anděl uvěří

Andělé zatím

(přišli tři)

váhají venku u dveří

a vymýšlejí práh

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama